Věda jako nové náboženství

Stále častěji si kolem sebe všímám lidí, kteří zaslepeně věří ve svou pravdu. Ano zdá se to přirozené dalo by se řict, že každý máme svou pravdu. Já mám raději pojem úhel pohledu. Pravda sice je vždy pouze jedna, ale názory na ni se značne liší. Jde o vnímání skutečnosti, které je ale pro každého jedince naprosto odlišné. Když deset lidí uvidí stejnou situaci, popíše ji každý trochu jinak. Úhel pohledu je pak to, s čímž můžeme volně manipulovat tak, abychom se nespoutávali do pavučin dohadů právě za tu naši pravdu. Je to naše možnost být otevření všemu co přichází, naše volba být zas o něco šťastnější.

Jak zní citát z písně Jaromíra Nohavici:

Každej ví, že nakonec zvítězí pravda, ale až potom co dokaže to, co dokáže lež. 

(Dále popsaným názorem samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle a nikoho nesoudím. Jde jen o soubor názorů pozastavujících se nad různými pohledy, které mi někde úplně nesedí. Mě například vysoká škola přinesla rozhled a schopnost vnímat věci jinak a věřím, a jak dále také píšu, že je tomu tak u většiny této populace.)

Velice mě překvapuje rigidnost některých vědeckých teorií a názory některých vědců a dnešní "inteligence" - tedy inteligence vysokoškolských studentů, následných vědeckých pracovníků i jiných odborníků. Jako by někteří z nich byli odchováni touto společností, jako by jejich inteligence byla směrována jedním směrem, byli učeni chápat pouze logicky, analyticky, vysvětlovat vše pouze tak, jak to lze vnímat pomocí našich smyslů. Ale co když jsou naše smysly omezené? Co když není vše tak jak to vidíme? 

O tom nás denně přesvědčují články slavných psychologů, vědců a jiných kapacit, kteří se nenechali chytit do pavučin monisticko-materialistického chápání světa. Jedním z nich je například Stanislav Grof, který ve svých knihách popisuje možnosti dalšího vývoje psychologie a jiných vědních odvětví. Nejen pomocí holotropního dýchání se lze dostat do změněných stavů vědomí, v nichž je obrovský potenciál. Pokud dojdeme ke změněnému stavu vědomí, vypneme analytický mozek, odsuneme do pozadí jistou část ega a dostaneme se do srdce. To nám pomůže přejmout zdpovědnost za sebe samé a jsme zase o krůček blíž šťestí. Kniha psychologie budoucnosti v tomto ohledu poukazuje na mnohá zajímavá fakta sesbíraná odborníky, týkající se změněných stavů vědomí. Tyto stavy nám ukazují jiné dimenze vnímání než tu, kterou vidíme svými smysly. Mluví o stavech multidimenziálního cestování, prožívání minulých životů a traumat nebo setkání s Bohem, který není oddělený od člověka, ale nachází se v každém z nás, v každé věci na Zemi ať už živé nebo neživé.

A tak mě napadá myšlenka, zda moderní studium a věda nenahradily tak trochu náboženství. Stále se zvyšuje počet ateistů a stále se zvyšuje počet lidí s tituem...a od vědců se nyní očekává pravda. "Vědci zjistili že..." - mnoho z nás považuje tuto větu a informaci s ní spojenou už předem za něco pravdivého nebo něco co má větší váhu. Necháváme se ovlivnit reklamou, médii, společností. Zapomínáme na moudra našich předků a na vlastní intuici. Ta je často zahrabaná pod návyky a konvencemi společnosti. Je velikým přínosem ji opět odkrýt a používat ji pro komunikaci s tělem i duší. 

Náboženství dnes ztratilo svůj punc a sílu. Aby ne, když se často snažilo oddělit lidi od mystických prožitků, určovalo prostředníky, kteří s Bohem mohou komunikovat a předávat informace za něj. Jakékoliv projevy duchovna a spojení s jinými světy bylo stigmtizováno a ničeno. Lidé se drželi ve strachu a strach je přece úžasná věc k udržování stáda v klidu. Všimli jste si kolik se kolem nás stále šíří strachu? Kdo ho šíří? A nejsou některé dnešní rigidní vědecké systémy tak trochu svazující pro naše myšlení? Možná ano, možná ne, to je opět na každém z nás, na našem úhlu pohledu.

Nelze změnit situace které k nám přicházejí, ale lze změnit úhel pohledu