Témata k porodu

V tomto článku jsem posbírala všechna témata, která mě k porodu zajímala. Hledala jsem vždy z několika zdrojů většinou na internetu, v diskuzích, od porodních asistentek i v knihách a na základě těchto informací si vytvořila svůj názor. Pokud máte chuť, ispirujte se.

Smyslem tohoto článku je, abychom se na základě informací, které získáme, mohli svobodně rozhodnout. Informovaný souhlas. Je jedno jaké to rozhodnutí je, musíme ho ale sami chtít. Nejsem pro kolonkování - tohle je dostatečně ezo, tak se musíme chovat pouze takhle. Nebo tohle se dělá normálně a tak se musíme chovat normálně. Rozhodnutí je podle mě dobré činit protože to tak chceme my, protože to tak cítíme. Vždy když dojde k rozhodnutí, ať je jakékoliv, není pak třeba litovat. Vše se děje jak má. Vše se dá změnit, opravit, jen tomu musíme uvěřit.

Pokud se například žena rozhodne třeba pro císařský řez i přesto, že to nebylo nutné, pak je skvělé, pokud si za svým rozhodnutím stojí. Je to společná cesta maminky i miminka, a není na nikom jiném, aby ji soudil. Navíc věřím, že takto vzniklé trauma lze eliminovat následnou péčí, mazlením, nošením, masážemi a podobně. Nic není definitivní. Je to, jako když jíte zdravě, ale někdy si s chutí dáte třeba koblihu, určitě vám neublíží. Co může ublížit, jsou ale výčitky. Vše je v hlavě. My tvoříme.

Co je fyziologický porod?

Tato informace byla pro mě i mého muže zcela zásadní. Než jsem na ni dostala odpověď, nikdy by mě nenapadlo se na takovou věc zeptat. Dostala jsem ji na kurzu Hypnoporodu od jemného zrození, kde naprosto skvělá Karolina Fakheri Tehrani přednášela a pomohla nám plno věcí pochopit. Můj muž už zažil dva porody svých dcer v porodnici a byl zděšen, přesto pro domácí porod nebyl rozhodnutý, protože se bál rizik. Poprvé jsem viděla video přirozeného porodu. Dozvěděla jsem se, že 80% porodů probíhá naprosto přirozeně a není potřeba do nich zasahovat. Zdravé ženské tělo ví, jak porodit miminko, které v něm 9 měsíců žije. Není potřeba zasahovat do těhotenství ani do porodu ani po něm, není potřeba nic kontrolovat. Vše je naprosto přirozené.

Podle WHO (Světová zdravotnická organizace):

Normální porod definujeme jako: spontánně započatý, s nízkým rizikem na počátku I. doby porodní, které je neměnné během celé I. i II. doby porodní. Dítě se narodí spontánně v pozici hlavou napřed, v období mezi ukončeným 37. a 42. týdnem těhotenství. Po porodu jsou matka i dítě v dobrém stavu.

Cílem péče je zajistit dobré zdraví matky a dítěte s minimální možnou mírou intervence, která je indikovaná pro bezpečí matky a dítěte. Tento přístup nutně vede k závěru, že při normálním porodu by pro intervenci do přirozeného průběhu měl existovat opodstatněný důvod.

Proč je důležité se na porod připravit?

Určitě to není podmínkou. Nejideálnější stav je vyzenovaná, pohodová a zdravá žena beze strachu a zpracovaným egem, s otevřeným srdcem. :D Pokud to nejste, je fajn se připravit. Věřím, že těhotentví, porod a mateřství je společná cesta maminky a miminka a je jen na nich, pro jakou zkušenost si obě bytosti přišly a jaké si to udělají.

Považuji za správné být fyzicky co nejvíce v pohodě, dopřávat si péči a klid, poslouchat své tělo. Psychicky se zbavit strachu, přečíst si informace, ale za mě je dobré nepřehánět to. U prvního porodu jsem byla mnohem klidnější, věřila existenci, že ví a že jsem v bezpečí. A samozřejmě to tak bylo. U druhého porodu už jsem věděla co se bude dít a bylo to se strachem horší, mysl mě nechtěla pustit a musela jsem strach vědomě odpojit, aby mě neochromil. Takže určitě jsou dobré nějaké meditační i jiné techniky, práce sama se sebou. Dobré je vyhledat si informace o porodnicích a jejich přístupu, zjistit svá práva a úpřípadně požádat o pomoc dulu nebo porodní asistentku, aby nás vedla celým procesem. Důležité je připravit muže na to, co se bude dít. U mě to bylo i to, že jsem si přála, aby si miminko chytil při porodu do rukou.

Prostě si to udělat takové, jaké chceme, ať to znamená cokoliv (i přesto, že se to pak klidně stane jinak, ale s naším "svolením".) Pak je vše v pořádku.

Porod doma nebo v porodnici?

Pokud patříme mezi 80% žen schopných fyziologického porodu, těhotenství je pohodové, žena i miminko jsou zdravé a vše je v pořádku, pak si žena určitě může vybrat, zda je pro ní vhodná porodnice nebo domov. Bohužel tu ještě nemáme porodní domy, které nemají nemocniční prostředí a porody vede porodní asistentka, která vás pozná už během těhotenství. To by byl ideální mezistupeň tak, jak funguje jinde ve světě.

Za mě byl porod doma jasná volba. Několikrát jsem nemocnici navštívila a nikdy mi to nepřipadalo jako příjemné a přátelské prostředí, kde bych chtěla porodit své dítě. Stále v genech máme samiččí pudy... žena si dobrovolně nevybere k porodu nebezpečné a nepříjemné místo. Slyšela jsem, že u porodu doma si mnohdy zaleze do nejtemnější ho kouta a tam bezpečně porodí. Já se porodu doma vůbec nebála. Bála bych se v porodnici. Nechtěla jsem se stále obhajovat co chci a co nechci. Chtěla jsem si to udělat po svém, nechtěla jsem zodpovědnost předávat cizím lidem. A byl to ten nejkrásnější zážitek.

Neříkám ale, že je to cesta pro každého. I v porodnici může žena určitě zažít to co chce, pokud to chce. Třeba právě péče lékařů a jejich vedení je to pravé. V porodnicích zaleží vždy na konkrétních lidech a přístupu. V některých podporují co nejpřirozenější porod, mají porodní útulné místnosti s vanou a skvělý personál, v některých striktně zasahují a porod vedou. Porod v porodnici určitě vylepšuje pobyt s vlastní porodní asistentkou, dulou, matkou nebo svým mužem. Každá jsme jiná a máme jiná přání, vše je správné pokud to tak cítíme.

Muž u porodu?

Za mě velké ano. Z pohledu ženy je to obrovská podpora. Muž zajišťuje ženě bezpečí a oporu, pro společný spokojený vztah je mužova přitomnost jen k dobru. Takže muž pomáhí i sám sobě ke spokojenému vztahu a rodině. Z pohledu muže - pokud muž vidí čeho je žena schopná, co prožila a jak se zrodilo jejich dítě, pak ho to určitě promění. Může otevřít svou animu a více chápat, být hlouběji propojený jak s ženou, tak s miminkem. Pokud si navíc své dítě sám chytí, pokud ho hned přivine k sobě, cítí jeho vůni, prožije emoce společně s ženou, pak se zrodí obrovské pouto.

A určitě je krásné pustit k porodu další blízké osoby. Nejbližší kamarádku, maminku (já si moc přála, aby maminka mohla být u porodu), porodní asistentku, dulu. Dřív si přece ženy předávaly "umění rození dětí" mezi sebou. Děti viděly porody běžně u zvířat i svých matek, nebylo to něco, co patří do nemocnice, kde se díva polovina personálu, ale nikdo z blízkých s vámi není. Takže pokud chcete, prosaďte si svou, máte na to plné právo.

Chci porodní asistentku nebo dulu?

Jsou ženy, které jsou si tak jisté samy sebou, že porodí samy nebo s partnerem. To mi přijde nádherné. Je to akt, který tak ženy dělaly po staletí. Rodily samy u řeky, odskočily si od práce na poli, byla jim vytvořena porodní chýše... V dobách, kdy porod byl přirozená věc. Jsem ráda, že se ženy k tomuto opět vrací.

Dula. Měla by to být žena, která emocionálně ženu podpoří. Dnes můžeme objevit duly, které dělají práci, která je potřeba, jsou to vlastně novodobé porodní báby. Nejsou porodními asistentkami třeba proto, že je děsí systém vzdělání, který by musely podstoupit, kdyby chtěly být asistentkami. Jiné jsou pyšně dulami a dodržují přesně kodex porodní duly, který nějaká instituce vymyslela. Pro mnohé ženy určitě skvělá věc, víte přesně, co od své duly čekat a co určitě dělat nebude.

Porodní asistentka. Měla by mít vzdělání, titul, schopnosti zdravotníka, může provádět lékařské úkony, dávat rady, zasahovat při porodu. Je tedy podporou lékařskou. Stejně jako u dul se rozsah jejich služeb liší. Některá vám přinese oběd na poporodní návštěvu, jiná čistě plní svou práci.

Proč je dula nebo porodní asistentka (nebo obojí) tak důležité? Pokud se rozhodnete rodit doma a vzít si někoho dalšího k sobě, je jasné, že potřebujete mít někoho s odborností, kdo se běžně vyskytuje u činnosti, která je pro vás v tomto životě zcela nová. Lékaři tyto role zastupují pouze z odborného hlediska aby řekli, zda je miminko i maminka v pořádku. Dělají to pomocí nejrůznějších vyšetření a s touhou odhalit veškeré vady a chyby předem, následně převzít celý porod do vlastních rukou a udělat ho co nejbezpečnejší. Je jen na nás, jakou variantu průběhu těhotentví a porodu si zvolíme. Dula nebo asistentka je pak osoba, která nás dobře zná a provází nás celým procesem těhotentví i porodu a následné péče. Její funkce jsou morální podpora, podávání informací, provedení novými situacemi, provedení některých vyšetření namísto doktorů a podobně. Je schopná vám přinést jídlo, naučit vázat šátek, mnohé jsou zároveň laktačními poradkyněmi, umějí masáže, aromaterapii, pracují s rebozem, bylinkami.. myslím, že každá žena si najde to své. Já určitě raději budu mít u sebe někoho koho znám, než někoho úplně cizího, kdo mi bude říkat, co mám dělat.

Obě provedou ženu i pokud si vybere rodit v porodnici. Opět zde pak plní roli ženy, která zná celý proces těhotné ženy a znají také její přání a jsou schopné dohlížet (třeba i na základě plné moci), aby se přání plnila (porodní přání). I v porodnici může být porod krásný a podle představ matky. Mnohdy je jen potřeba si přání prosadit. Věřím, že se celý systém začne měnit a lékaři se vzdají své role falešné autority, pokud lidé vezmou práva a zodpovědnost do svých rukou. Pokud nehrozí komlikace a nebo se nejedná o akutní stav, nikdo nemůže rodící ženě nic vnutit. Nikdo nemůže ženě zakázat vzít si doprovod - muž je vždy i zákonný zástupce dítěte a osoba blízká, na přítomnost které je nárok ze zákona. A pokud prostě žena řekne, že bez své asistentky rodit nebude, nebo bude rodit klidně na chodbě, tak ji nakonec stejně musejí přijmout... nemocnice mnohdy jenom zkoušejí, co si mohou dovolit. Nesmí rodící ženu odmítnout.

Myslím, že je báječné, jak je každá služba různorodá a stejně tak lidé, kteří jí poskytují. Tak si každá můžeme vybrat přesně to, co potřebujeme. Já preferuji před klientelismem přátelskou roli svého doprovodu, takže potřebuji, aby se mnou má porodní bába přátelila a měly jsme dobrý vztah. Je to cizí osoba, kterou si pustím k zázraku zrození, takže je pro mě nejdůležitější osobní rovina. Jistě jsem i ráda, když vím, že má zkušenosti a schopnosti poradit i pomoct. Ale nechci se cítít jako klientka nebo zdroj peněz, nebo součást nějakého systému. Chci rodit v bezpečí a s láskou.

K čemu je registrace v porodnici?

Z mé zkušenosti je to touha po kontrole ze systému. Registrace v porodnici mi neumožní nic konkrétního. Mohu si dopředu prohlédnout nemocnici (to ale mohu i bez registrace), vím, že budu rodit v konkrétní porodnici. Při prvním plánovaném porodu doma jsem se zkusila do porodnice registrovat. Porodnice dokonce mají doporučený termín registrace - nebo vás pak už nevezmou. Což je hloupost - pokud žena rodí, mají povinost ji přijmout kdekoliv. Nemají přednost registrované ženy před neregistrovanými ale rodící před nerodícími. Takže registrace ani nezajišťuje přednostně ani pokoj pro porod.

Touhu po kontrole v tom vidím proto, že ihned po registraci mi přišel pevně daný termín na poradny, kam jsem byla vyzvána abych chodila a registraci tím potvrdila. Nikam jsem samozřejmě nešla. Porodnice také chtějí, aby před porodem žena přešla od svého gynekologa k nim a oni mohli provést vyšetření sami. Na druhý porod jsem se už nikde neregistrovala.

Jediný výborný důvod proč se registrovat vidím v tom, že je to dobré pro klid ženy, která chce rodit doma a ví, že je v nemocnici registrovaná a má sbalenou tašku do porodnice. A nebo pokud chce žena opravdu rodit v konkrétní porodnici plánovaně a vyhovují jí vyšetření a seznámení se s personálem dopředu. Také při takových setkáních dochází k diskutování o porodním přání a někdy se takové jednání setká s úspěchem, mnohdy ale dochází k rozladění ženy před porodem, když se jí lékaři nesnaží vyhovět a věci chtějí provádět rutinně. V takovém případě zase doporučuji seznámit se svým plánem muže nebo dulu či porodní asistentku a rovnou vše hájit přímo u porodu. Rozhodování podpořit plnou mocí pro zůčastněné osoby.

Co je k porodu potřeba?

Prakticky k porodu není potřeba vůbec nic. Vnímat své tělo, být sama sebou. Otázka tedy spíš zní, jak si porod zpříjemnit a udělat podle sebe.

K porodu doma (ale v porodnici si své prostředí lze přizpůsobit) příjemné prostředí - matraci nebo něco pohodlného, kde se miminko narodí, nepromokavé podložky, deku, polštář pro pohodlí. Porodní bazének také může porod usnadnit, ale dobře poslouží i vana a nebo sprcha. Skvělé je vymazlit si prostředí svíčkami, vonnými esencemi, hudbou. Připravit si jídlo na drobné zobání, dobré pití, připravit si jídlo i na šestinedělí (vývary, ovoce do mrazáku). Do porodnice ještě věci, které by si žena běžně do nemocnice brala - věci na převlečení, osobní hygienu, oblečení pro miminko - podle doby, kterou se chystá v porodnici být (klasický pobyt, ambulantní porod).

Za mě je to úplně cokoliv, co se nám zdá jako dobrý nápad, celý porod se pak nakonec stane a některé věci shledáme jako skvělý nápad, některé nepoužijeme. Mnohdy ale i samotná příprava věcí funguje jako mentální příprava, která je podle mě také důležitá. Práce se strachy, meditace, nacítění se na potřeby svého těla, péče o sebe.

Mnohem více jsem se rozepsala zde: Co jsem potřebovala k porodu

Jaká vyšetření jsou důležitá v těhotenství?

Rozhodnutí, jaké vyšetření skutečně potřebujeme, je vždy na nás. Neexistuje žádná autorita, která by měla rozhodovat za nás. Jsme zodpovědní za sebe a své zdraví, stejně tak za své dítě. Zdravotník je zodpovědný pouze za daný úkon a to vždy s naším souhlasem (pokud se nejedná o akutní stavy). Nejlepší je informovaný souhlas. Lékař nás informuje o jaký zákrok se jedná a co je k němu potřeba a my se na základě této informace rozhodneme.

Pokud těhotentsví probíhá, jak má a vše je v pořádku, není třeba do něj neustále zasahovat. To je můj názor. Já sama byla pouze na dvou hlavních ultrazvucích - kolem 20tého a kolem 30tého týdne. Nechala jsem si vzít krev na screening a také na cukrovku - odmítla jsem klasický test, kdy je potřeba dostat do sebe cukr. Při prvním těhotentví jsem cukr vůbec nejedla, při druhém jsem doháněla zdroje energie, ale těhotenské cukrovky jsem se určitě nebála. Obecně cukrovkový test byť i z krve považuji za úplně zbytečný. Při prvním těhotentví jsem párkrát odevzdala moč, při druhém jsem to už nedělala. Také jsem chodila mnohem vícekrát na kontrolu, prostě proto, že jsem si v prvním těhotentví nebyla úplně jistá, co je potřeba, ale můj gynekolog, který je velmi alternativní, to bral pouze jako konverzaci, zda jsem v pořádku. Mohla jsem mu tedy říct i o své touze rodit doma a stejně tak odmítnout vaginální vyšetření. Při nich je možné naopak získat infekci a o tu jsem nestála. A co uvnitř uvidí? Dokonce jsem četla o cervix skóre a to mě opravdu pobavilo - má hodnotu od 0 do 10 a udává, nakolik je žena předem otevřená. Každá žena je však jiná a například u druhého porodu jsem se otevřela tak rychle, že by mi cervix scóre bylo malé :D Gynekolog mě skutečně vnitřně vyšetřit chtěl, v obou těhotentvích jsem termín vyšetření odsunula co nejpozději a pak na něj už vůbec nepřišla.

Takže za mě - nikdy si nenechte dělat nic, co doopravdy nechcete. Pokud se nemůžete domluvit tak, jak si přejete a lékař vám řekne, že tedy zítra musíte přijít znovu - proč bych musela někam skutečně přijít? Co mi udělá? Píchne mě injekcí? Nedá mi obrázek? Mě to zní opravdu vtipně, ale běžně v internetových diskuzích čtu, že ženy jsou zoufalé, protože v pondělí mají termín vyvolávání a "musí" tam jít, ale že nechtějí...opravdu musí? Já vím, že v těhotenství, ozvášť třeba tom prvním, si nejsme jisté a spoléháme, že doktoři vědí....ale je tomu skutečně tak? Tak často čtu o tom, jak zneužívají své pravomoci, vytvářejí si falešnou autoritu. Často stačí znát svá práva, nechat si vše vysvětlit, klidně jít za jiným odborníkem a pokud je vše v normě a v pořádku, proč se nechat řídit něčí pohodlností nebo rutinou? Jistě že je z určitého pohledu snažší dítě vyndat císařem, než čekat 24hodin než žena porodí. Ale je to i správné? 

Co je skutečně přenášení?

Naše porodnictví, i přes doporučení WHO (Světové zdravotnické organizace), považuje 40. týdnů za oficiální dobu těhotentví. A tak se běžně stává, že těhotenství, které je celou dobu v pořádku a všechna vyšetření jsou také v pořádku, končí vyvoláváním porodu. Je to rutinna, prostě se to tak dělá. Mnozí lékaři ani sami nevědí proč a ženě vyhrožují, že se miminko nenarodí v pořádku a tak se ženy mnohdy nechají přesvědčit. WHO tedy běžně uvádí 42. týdnů.

WHO: Dítě se narodí spontánně v pozici hlavou napřed, v období mezi ukončeným 37. a 42. týdnem těhotenství.

Vyvolávání porodu.

Věřím, že v určitých případech je vyvolání porodu dobrý zákrok, který může pomoct mamince i miminku. Není tomu ale tak vždy, viz předchozí příspěvek o rutinně a běžné délce těhotentví 42. týdnů. Já doporučuji si vždy vše nechat vysvětlit, všechna čísla a všechny výsledky vyšetření a pokud si nejsem jistá, jít si je ověřit k jinému odborníkovi, případně ještě probrat s porodní asistentkou. Věřím, že miminko ví co dělá a ví, kdy se má narodit, je to v těle tak nastavené.

Za mě je důležité cítít sebe samu a své procesy v těle. Pokud cítím, že je vše v pořádku, nikdo mě nemůže donutit nechat si porod vyvolat. Rozhodnutí je vždy na mě. Pokud mám strach a věřím doktorům, není nic lepšího než si porod nechat vyvolat. Vždy když dojde k rozhodnutí, není pak třeba litovat. Vše se děje jak má.

Hamiltonův hmat.

Tato praktika mi přijde naprosto děsivá. Vychází z představy muže, pana Hamiltona, že porod je skvělé vyvolat tak, že do ženy strčíme prsty, vsuneme je do čípku a vlastně odtrhneme vaky blan od stěny dělohy. Já bych řekla, že dojde mimojiné k vyděšení té bytosti uvnitř a tím se porod spustí. Dokonce jsem od žen slyšela, že se doktor ani nezeptá a provede ho opět rutinně, to je absolutně nepřijatelné.

Pro mě je tento zákrok naprosto děsivý. Prý je i bolestivý, čemuž se vůbec nedivím. Já třeba byla hodně citlivá i při milování, muž musel být naprosto jemný a často bez pohybu. Neumím si představit, že bych do sebe pustila ruce nějakého jiného muže, snad ani ženy, pokud by opravdu nebylo potřeba.

Nástřihy hráze.

Myšlenka, že ženu při porodu ochráním tím, že jí rozstřihnu vaginu, se ukázala jako zcela lichá. Neboť nástřih hráze sám o sobě je závažným poraněním, které vyžaduje hojení, speciální hygienický režim a rehabilitaci.

Tato úžasná citace z webu strom-života.net vyjadřuje naprosto vše. Určitě jsou případy, kdy je nástřih dobrým zásahem a je potřeba. Já se ale zmiňuji o rutinních nástřizích, o kterých jsem slyšela, že se běžně dějí. To určitě není správné a vždy je potřeba zvážit odůvodněnost takového zákroku. Znám mnoho žen, které se dlouho z takového nástřihu léčí a i po několika týdnech či měsících se stále nemohou pomilovat bez bolesti. Přirozené natržení se hojí mnohem lépe, tělo je takto nastaveno. Umí si zahojit vlastní rány, samozřejmě vždy je dobré mu pomoct bylinkami, masážemi nebo aromaterapií.

Chemický versus přirozený oxytocin.

Opět jsem pro přirozenost. U obou porodů jsem měla obří přísun oxytocinu, bylo to příjemné, takové extatické prožívání radosti a lásky. Obecně oxytocin pomáhá při rození miminka - určuje činnost dělohy, určuje jaké budou kontrakce, následně pomáhá k bezpečnému oddělení placenty, ale i vytvoření společného vztahu maminky a miminka. Například Michel Odent, uznávaný světový porodník, říká, že pokud je ženě podán chemický oxytocin, nevyrobí si pak svůj, a dítě získá tento chemický. Neumí si pak samo svůj oxytocin vyrobit v následujícím životě tak dobře. Zdravotníci argumetují, že se podává i preventivně proti krvácení. Takové krvácení ale nevzniká samo od sebe. Věřím, že pokud do porodu nezasahujeme a žena i miminko jsou zdravé, tělo přirozeně nekrvácí. Každopádně jako vždy - určitě existují případy, kdy je oxytocin důležitý v chemické podobě od lékařů.

Epidurál.

Epidurál jsou to narkotika a analgetika, která se podávají při porodu ke snížení bolesti. Vlastně to ženě vypne celý spodek. Pak ale zase nemůže rodit a potřebuje podpořit ochablé - vypnuté děložní - pánevní svaly. Třeba oxytocinem. Pokud se tedy ženě podá epidurál, je většinou potřeba tělo zase rozjet a přidat do něj chemický oxytocin.

Pro mě tedy zvláštní systém pomoci. Připomíná mi to takový ten obrázek oloupaných pomerančů, které zabalíme do plastového obalu... škoda že ty pomeranče nemají nějakou přirozenou ochranu, abychom je nemuseli my, inteligentní lidé, balit do plastu...

Zvolení vlastní porodní polohy versus poloha "na koze"

Abychom pochopili důležitost volby pozice, nebo hlavně nevhodnost klasické porodníky žádané polohy na koze, je potřeba znát, jak vypadá přirozený průchod miminka pánví. Poloha na koze, vyhovuje hlavně muži - porodníkovi, protože v ní dobře vidí a má možnost zasahovat. Pro miminko tím, že si žena podložkou tlačí kostrč směrem dovnitř, vzniká menší prostor k průchodu miminka.

Pokud necháme volně pracovat své tělo, samo si je schopné vybrat pozici, ve které chce rodit. Poprvé jsem rodila na boku, podruhé v kleku. Ženy rodí na čtyřech, v kleku, na boku, ve stoje, jak je zrovna potřeba a je to přirozené. Tak, aby samy mohly chytit své dítě. V leže na zádech žena není schopná zabezpečit své rodící se dítě a potřebuje pomoc.

Císařský řez

Slyšela jsem o praxi, kdy se nařizuje císařský řez rutinně. To mi přijde naprosto děsivé. Některé ženy to dokonce tak chtějí. Je to rychlé a "bezbolestné". Porod je přeci naročný a bolavý. Nic z toho jsem ale já neprožila. Měla jsem krásný bezbolestný rychlý porod. A není to tím, že bych měla "štěstí". Prostě jsem na tom a na sobě pracovala. Pokud je císařský řez nezbytný, samozřejmě je to skvělý zákrok, jak zachránit dítě i maminku. Preventivně či rutinně je to zaručeně škodlivé pro všechny zůčastněné. Za mě lze určitě vždy zvolit tu nejméně škodlivou variantu. Podobně i u císařského řezu - existují i jemnější formy.

Například existuje císařský lotosový porod. Dítě, které neprojde matčiným lůnem, získává také podle Stanislava Grofa porodní trauma. Nemá přirozený začátek života spojený s pocitem smrti a znovuzrození, ale je náhle vytaženo ven. Je proto dobré provést řez co nejšetrněji k matce i dítěti. Dítě se pak jakoby "rodí bříškem", tedy nevyndá se najednou, ale prochází pomalu ven menší dírou než se běžně dělá, aby mu to připomínalo klasický porod. A nejlepší je hned poté dát miminko na tělo matky, pupečník se nepřerušuje.

Pro střeva miminka je ovšem také důležité, aby se setkalo s bakteriemi matky, které se nacházejí v děloze, na povrchu a u řitního otvoru. Dojde pak k osídlení těchto bakterií do střev dítěte a to je důležitý základ do života. Střeva jsou jako náš druhý mozek a určují naše zdraví. Pokud se miminko vyndá jinudy, získá bakterie, které se nacházejí na těle matky, na jejích prsou ale také na rukou a materiálu všech, kteří se ho dotknou. Pro zdravý mikrobiom je tedy třeba vzít například vatičku se stěrem matky a otřít miminku o pusinku.

Dotepání pupečníku, lotosový porod

V našem systému je opět standartní dítě okamžitě od matky oddělit, to znamená také přestřihnout ihned po porodu pupeční šňůru. Normální porod vypadá tak, že dítě je stále připojeno, pupečník tepe a dodá miminku ještě další třetinu krve, o kterou okamžitým ustřižením přichází. Tato krev se nachází v placentě a pupeční šňůře. Miminko leží na mamince a zatímco samo nalezne bradavku a začne sát, oddělí se placenta, pomocí takto tvořeného oxytocinu, a sama vyjde ven z těla matky. Teprve pak je dítě připraveno se od maminky zcela odpojit.

Já jsem nechávala miminko připojené na pupeční šňůře 24h. Lotosový porod se pak říká tomu, když pupeční šňůra sama odpadne od pupíčku miminka, trvá to cca 7dnů. Energetický cyklus je pak dokonale završen. Pak miminko získá dokonalý energetický otisk a vše, co potřebuje pro nový život bez připojení k mamince. Připojení pak zůstáva pouze energetické, dokud dítě nedospěje a společně se od sebe vědomě oddělí. I to je důležité aby se z nás stávali dospělí lidé a zdravá společnost.

Bonding, nepřerušení kontaktu

Pro mě naprostá přirozenost. Nevím proč, pokud je miminko v pořádku, bych neměla ihned být se svým miminkem tělo na tělo. Miminko se potřebuje aklimatizovat do nového světa a kde jinde by to mělo být než na vyhřátém těle matky, kde cítí její dech a tep, na který bylo zvyklé celou dobu v bříšku. Tam si může zvyknout na nové prostředí, očichat maminku, najít bradavku a přisát se k jejímu prsu, aby ochutnalo životadárné kolostrum, které pro něj maminka vytvořila. To vede ke zdravému počátku vztahu mezi maminkou a miminkem. K dobrému počátku kojení.

V nemocnici není potřeba dítě zvážit a změřit. Všechna nezbytná vyšetření mohou proběhnout na těle matky. Pro mě to jsou absurdity. Něco jako APGAR skóre, jako by miminko hned mělo splnit nějaká očekávání. Jako by to, kolik váží bylo důležitější než zázrak zrození. Někam se zařadit. Malé nebo velké? Správné nebo špatné? Zamysleli jste se někdy nad tím, jak nad novým životem uvažujeme? Je to zázrak. Zázrak zrození by měl být co nejméně rušen myslí a logickým uvažováním.

Pokud není možné, aby bonding měla sama matka, je důležité, aby si miminko vzal tatínek na holý hrudník. I takový kontakt je pro miminko lepší, než někam položit o samotě. Jaké zážitky musí mít ti malý tvorečkové, když je oddělíme a jsou někde sami? Ztracení v novém studeném světě? A je mi úplně jedno pokud mi chce někdo tvrdit, že je to běžné a že jsou tam všechny děti. Já jsem matka, já rozhoduji o tom, kde bude moje dítě a co se s ním bude dělat. Nikdo jiný. Já osobně mám z regrese ten pocit samoty zažitý. Byla jsem sama, bylo mi nepříjemně a nikde nebylo nic teplého a měkkého - tělo matky, nemohla jsem usnout dokud jsem ho nenašla, pak jsem se uklidnila a všechno bylo v pořádku.

Vyšetření na těle matky a nezbytná vyšetření

Pokud je miminko v pořádku, není nic, co by bylo důležitější, než kontakt miminka s maminkou. Všechna nezbytná vyšetření tedy mohou proběhnout na těle matky či otce.

Žádné z vyšetření není povinné. Je to jen naše volba, která vyšetření necháme miminku udělat. Dokonce neexistuje ani povinnost mít pediatra. Pokud žena rodí doma, nikdo nedělá sreeningy, testy, vážení, měření. Samozřejmě je důležité zjistit, zda je miminko v pořádku, ale neymyslím si, že by se to nedalo zjistit čistým pozorováním. Maminka cítí zda a jak dítě dýchá, jak se pohybuje. Pokud odešla smolka, dítě začalo čurat a kakat, pije a sílí, nemám pocit, že je potřeba něco měřit. To je samozřejmě jen můj názor. Někdo si po domácím porodu rád zajede do porodnice pro ověření, není na tom nic špatného. Ale pokud nechci, nemusím se do porodnice vracet, když mi nakáží. Lze odrodit ambulatně a nemohou mě nepustit domů když chci. Pokud je problém, vždy je dobré podepsat revers, tím je lékař chráněn a zodpovědnost na vás (ostatně jako vždy). Důležité je, jak to cítíme a aby rozhodnutí bylo naprosto svobodné.

Abmulatní porod

Ambulatní porod je pro ženy, které se chtějí cítit bezpečně, protože jsou v porodnici, ale další pobyt už nechtějí. Standardní postup je zůstat alespoň tři dny po porodu. Pak Vás "pustí". Ve skutečnosti nikdo nikoho nikam nepouští, žena je v porodnici dobrovolně a kdykoliv může i se svým dítětem odejít. Takže se dá odejít rovnou z porodního sálu - cca do 2 hodin po porodu, a pak kdykoliv žena chce, samozřejme pokud je vše v pořádku. Pokud má porodnice problém, podepisuje se revers. Žádná vyšetření nejsou povinná, neexistuje ani povinnost mít pediatra. Takže opět je vše naprosto dobrovolné. Na vyšetření je možné se vrátit. Lékař nemá právo vyšetření odmítnout, pokud to udělá, má povinnost dát Vám to písemně i s odůvodněním, na základě těchto informací lze následně podat stížnost. Dobré je si všechny rozhovory nahrávat (existuje na to právo ze zákona). Za mě - není nad to trávit chvíle po porodu doma s rodinou, namísto nepříjemného nemocničního prostředí. Nikdo nepotřebuje trauma z počátku kojení a mýtů, které mnohé sestry nesou. Bohužel je české zdravotnictví stále podhodnocené a podle toho vypadá také chování personálu. Tím opět neříkám, že je tomu tak všude a věřím, že bude stále osvícenější personál a lidštější chování brzo standardem.

Placenta a její zpracování

Placenta je pro mě posvátná. Je to část mého těla propojující mě s miminkem, životodárný orgán, který zázračně vytvořím pro své právě se tvořící dítě. Je nádherná, má na sobě strukturu stromu života. Vždy jsem si nechala udělat obtisk na papír, vyfotila ji, prozkoumala.

Existuje několik možností zpracování. Placentový koktejl. Kapsle. Tinktura. Homeopatika. Uctít placentu zakopáním do země. Já vyzkoušela koktejl, tinkturu, homeopatika a zbytek (převážnou část) jsem zakopala pod nový stromeček, věnovaný miminku. Ten poroste s ním a jeho plody si dítě bude moc vychutnávat celý život. Je propojené s matkou zemí.

Koktejl - okamžitý přísun energie po porodu. Většinou se vezme kousek velikosti 1x1cm a rozmixuje se s ovocem a vodou jako koktejl, já jsem ho brala tři dny za sebou. Ihned po porodu mi vždy zvedl tep a cítila jsem přísun energie. Cítím v tomto činu i úctu k placentě - sním kousek životodárného zázraku, který jsem sama stvořila a propojovalo mě s miminkem a živilo ho.

Kapsle - Většinou je zpracovávají porodní asistentky, používají se ke zvýšení energie v šestinedělí.

Tinktura - Kousek placenty dáme do alespoň 40% alkoholu a necháme po dobu šestinedělí louhovat na chladném temném místě a denně protřepeme. Užívá se podobně jako homeopatika, intuitivně.

Homeopatika - za mě naprosto zázračný elixír. Zabírají naprosto na všechny problémy. Na bolesti zoubků, na teplotu, na stres...mě i miminku. Máme různé koncentrace - 7, 12, 30 a 200C. Rozpustím je ve svém mléku, mohou se rozpustit ve vodě na lžicce, mohou se rozpustit do lahvičky s vodou a užívat podobně jako Bachovy esence. Já je používám intuitivně. Zpracovávají je většinou porodní asistentky.

V nemocnici mají povinnost vám placentu vydat, i přesto, že ji označují za infekční materiál. Co se tam asi s takovýmto posvátným symbolem života děje? Slyšela jsem, že je to úžasný zdroj kmenových buněk a placenty pak vykupují farmaceutické firmy. Omlazující séra z placenty,kmenové buňky, záležitost pro bohaté. Proto zřejmě ta rychlost s ustřižením pupečníkové šňůry. Je dobré mít na palcentu vlastní misku. Někteří lidé ji i zamrazují, já ji co nejdříve zakopala do země.

Koupání a nekoupání

Jako v mnoho otázkách je i o koupání nebo nekoupání veliká diskuze. Vykoupat miminko ihned? Druhý den? Nebo po týdnu? Já jsem pro nekoupání ihned. Věřím, že mázek, který miminko na sobě má, má svůj důvod. Je to ochranná vrstva, je tu proto, aby si miminko a jeho pokožka zvykla na nové prostředí. Mázek se pak sám vstřebá. Koupali jsme až po týdnu pouze vodou, později jsem začala používat jemné ekologické koupací oleje a mýdla. Mažu pouze přírodními krémy a oleji, nejraději čokoládovým a bambuckým máslem nebo kokosovým olejem (já obecně na sebe nemažu nic, co bych se bála stčit do pusy - kůže je také prostup do těla). Jsem pro méně vody a méně mýdla pro miminka. Voda vysušuje, ať to zní jakkoliv divně.

V nemocnici se na nevykoupané dítě dívají jako na infekční, ale znamená to většinou pouze, že si na vyšetření berou rukavice - což je dobře, nechtěla bych aby na mé miminko sahaly cizí ruce. Když cizí, tak raději v plastu :D

Vitaminy K a D

Opět velice sporná otázka. Já jsem pro nevitaminování. Nejlepší cesta je přes matku a mléko. Četla jsem teorii, se kterou velmi souzním - že pokud do běžícího systému (tělo) náhle přidáme jeden vybraný vitamín, narušíme jeho rovnováhu. Tělo není hloupé, naopak je to velmi chytrý "stroj" který ví, co dělá. Nejvíce mě o tom přesvědčil porod. Tělo vědělo. Já ne. Samozřejmě potraviny kolem nás nám ne vždy poskytují přirozený zdroj vitaminu a minerálů. Je ale na nás, abychom jedli co nejpřirozenější potraviny a sami si zdroje vybírali. Myslím tedy, že pokud dítě potřebuje vitamíny, měla by matka zvýšit přísun a poskytnout je v mléku. Na základě čeho někdo vybral právě tyto vitamíny, aby se podávaly ve velkém množství? Před x lety nic takového neexistovalo, podobně je to u většiny novodobých vyšetření atd. Pro mě je pokrok medicíny skvělá věc, ale pouze pokud se nedělá rutinně. Každý jsme jiný. Ani jedno mé dítě nemělo ani K ani D... jsou naprosto v pořádku.

V nemocnici podávají rutinně vitamin K často injekcí, kde dítě dostane 1000 násobek běžné dávky. Děsivé. Druhá variatna jsou kapičky. Pokud chcete dávat K, tedy opět šetrněji. D se podává od 14dne po narození, opět existuje i přírodnější varianta než ta běžně doktory doporučovaná. Pokud mi miminko po vitaminu D (nebo po čemkoliv jiném) zvrací, dávat mu to nebudu a ani nijak maskovat do jídla a pití - pro mě opět funguje totéž - tělo ví, co dělá. Vitamín D se v těle vyrábí ze slunečního svitu, dříve se miminka prostě dávala k oknu. Já zvýšila svůj přísun vitaminu D.

Očkování

Opět sporná otázka. Někdo je pro úplné neočkování, někdo očkuje jen na "něco", někdo poctivě na vše. Pokud to tak cítíme, každá z těchto variant je správná. Já jsem určitě proti očkování maličkých miminek. Nikdo neví, co to vlastně udělá, existují stovky případů vedlejších účinků, autismu atd. Takže pokud očkovat, tak nejdříve od jednoho roku. To se prý dotvoří mozek a hlavní základ malé bytosti. Opět - jak se to dělalo dřív, když svět nechránily vakcíny? Umíralo se dřív? Byli lidé více nemocní? Tomu opravdu nevěřím. Přírodní národy žijí doteď v naprosté harmonii s přírodou. To civilizace přináší nemoci. Naopak myslím, že takto si postupně zabíjíme imunitu a tím i zodpovědnost a svobodu sami za sebe. Každa "povinnost" nás oslabuje.

Kojení

Není nic lepšího pro miminko než mateřské mléko. Není to jen jídlo. Je to i psychické. Prso je nejvíc. Je to konakt s maminkou, je to láska, je to blízkost, teplo a bezpečí. Já třeba ani necítím, že bych měla mléko odstříkat a že by nakrmil tatínek. Dítě potřebuje moje prso. Řeči jako že jsem otrok, mě nedávají smysl. Pořídíla jsem si děti a ony potřebují někoho, kdo je provede prvními roky jejich života, aby poznaly náš svět a uměly v něm žít. Kdo jiný by jim měl toto poskytnout než matka a bezpečí jejich prsou? Osho říká, že většina závislostí vzniká právě nedosycením z mateřských prsou. Jsme nedosycení a celý život hledáme něco, co tu díru v nás  zaplní. Ani já nejsem úplně kojící obětavý typ, ale vidím, jak moc je to pro mé děti důležité. Mít prso když něco bolí, když je něco nového, když usínají, nebo jentak se ke mě vrací. Už dva roky.

Mám pocit, že problémy s kojením vznikají z mnoha různých řečí, které se vedou, z rodinných bolestí a zranění, ze strachu, ze špatných návyků. Pohoda, zdraví, domácí prostředí bez stresu a "dobrých" rad, dobrá výživa naopak vedou k dobrému začátku kojení.

WHO "Doporučuje matkám výhradně kojit šest měsíců a pak zároveň s postupným zaváděním vhodných příkrmů pokračovat v kojení do dvou let věku dítěte nebo podle jeho potřeb i déle." Průměrně 20% dětí není kojeno už v šestinedělí a pouze cca 40% matek kojí více jak půl roku.

Ženská prsa se připravují od prvního okamžiku těhotenství. Mění tvar, uzpůsobují se pro příchod mléka pomocí hormonů. Mléko se začne tvořit již v 16. týdnu těhotenství, kojit je žena schopna od 28. týdne. Po porodu se tvoří mlezivo (kolostrum), které na miminko čeká po narození. To je velmi výživná látka, nejsilnější je do 2h po narození, ale i následné dny je velmi výživná a důležitá. Nejideálnější je, pokud je po narození miminko položené na maminčino bříško, stále ještě propojené pupeční šňůrou. Je to to nejlepší místo - je vyhřáté přesně na takovu teplotu, co miminko potřebuje, cítí stále maminku, její kůži, tep... a pomalu se vydává díky přirozenému reflexu k prsu. Samo se přisaje. Tento nádherný moment slouží nejen k úžasnému prvnímu hlubokému spojení maminky s miminkem, ale také podpoří přirozené oddělení placenty. Cca do dvou dnů se pak ženě začne tvořit mléko, prsa se nalijí a často přetékají pokaždé, když se miminko rozbrečí nebo se kojí z druhého prsa, dokud se celý proces nestabilizuje. Mateřské mléko nemůže "dojít", celé je to poptávka - nabídka. Čím více kojíme, tím více máme mléka. Proto absolutně neschvaluji rady typu - ať spí celou noc, ať se vyspíš, kojit v nějakém časovém intervalu, měřit "dávku" mléka. Mléko má správnou barvu pokud není ovlivněno léky. Mléko není slabé, ani hladové. Je přesně takové, jaké miminko potřebuje (za předpokladu, že matka je fyzicky zdravá a psychicky v pohodě). Jeho složení se mění podle potřeby miminka. Když má hlad, je hutnější, když žízeň, tekutější, když potřebuje nějaké látky, maminka je "vyrobí". Dokonce když žena kojí dvě děti, složení mléka se vytvoří ihned podle toho, které dítě se zrovna připojí. Mléko je směs vitamínů, minerálů, sacharidů, tuků i bílkovin, obsahuje koktejl hormonů, vyplavuje se například oxytocin i serotonin, hormony štěstí, a i proto společné kojení přináší příjemné chvíle uspokojení obou. Mléko není jen jídlo, je to i psychická podpora miminka, stejně tak posiluje iminutu a určuje správný vývoj. Je schopné plně vyživit miminko.

Více jsem napsala v článku: Kojení jako základ vztahu

Šestinedělí

Nepochybně důležitá doba pro maminku i miminko a celou novou rodinu. V tuto domu jsem snížila počet návštěv, ani my jsme skoro nikam nejezdili, stejně tak jsem minimalizovala počet vyšetření a doktorů na minimum. Navštívila jsem pouze pediatričku, abych se ujistila, že vše je v pořádku. Vyšetření kyčlí počkalo po šestinedělí.

Dělalo mi opravdu dobře, když přijela kamarádka a dovezla mi oběd. Nebo moje porodní asistentka. Moje tělo potřebovalo pořádnou regeneraci a bylo krásné, když jsem mohla zůstavat sedět nebo ležet a rozjímat, protože obě miminka nádherně od samého začátku spinkala. Śpinkala klidně na mě nebo byly na prsu kdykoliv bylo potřeba. Muž se o nás nádherně staral, vařil, nosil mi věci, staral se o děti i mě. Vlastně náročné to pro mě začalo být po šestinedělí a proto bylo dobré si pořádně odpočinout.

Pro své tělo jsem dělala maximum, ranní horké sprchy mi pomáhaly začít den příjemně, hodně jsem jedla dobré kvalitní jídlo, přidala jsem i vitaminy a minerály, mazala jsem si zmenšující se bříško i celé tělo a každý večer usínala a předávala tělo do péče andělům, které jsem po prvním porodu cítila všude kolem. Jejich péči a lásku.

Mateřství a transformace

Mateřství je opravdu velká transformační zkušenost. Přijetí role matky, která pečuje o své děti je náročný úkol, který by měl probíhat v naprosté lásce a přijetí. Děti nám otevírají vlastní dětství a zranění z celého života, otevírají nám přístup do kolektivního vědomí rodičovství, mnoho lidí nám přináší mnoho informací a je jen na nás, jakou cestu si zvolíme a co si dovolíme žít. Život v lásce a radosti a nebo předávání zranění dál? Co si vezmeme z rad z okolí? Co z toho je užitečné a co z toho je mýtus? Mě vždy pomáhá otázka - pro koho je to doopravdy přínosné a jak se v tom cítím? Chci to takhle? Je to dobré pro moje děti a kde jsou moje hranice? Je to cesta mého srdce?

Moje zkušenosti s mateřstvím jsem popsala zde: Přijetí sama sebe a nové role matky a Mateřství

Velkým zdrojem informací mi byl i blog jemného zrození: https://jemnezrozeni.cz/blog/

https://janabarrera.cz/porod-podle-who/

https://www.iham.cz/nabizime/informace/zakladni-informace/porod/#definice