Těhotensví a porod podruhé

Porod byl neuvěřitelný. 10.02.2022 ve 2:38 v noci. V bazénku. Večer jsme si s mužem udělali moc pěkný a malá, které bylo 15 měsíců a 12 dnů krásně spala. Za poslední týden nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo stát, už sem si říkala - může to být klidně i za tři týdny - oficiální termín jsem měla 17. 2. - tak prostě budu čekat. A to jsem měla na začátku ledna pocit, že už rodím a že se určitě narodí dřív.

Těhotenství bylo v mnohém snadnější - moje tělo bylo už připravené, bříško mi hned vyrostlo větší, takže mě uvnitř miminko tolik netlačilo, skoro do poslední chvíle jsem mohla hodně jíst i chodit dobře na záchod (v prvním těhotenství jsem chodila třeba na třikrát a nepřišlo mi to legrační třeba v noci :D) Opět jsem netrpěla žádnými neduhy typu zvracení, nevolnosti (jen občas v autě), moje tělo se cítilo báječně zdravě, i přesto, že jsem se vyskytovala mezi nemocnými, nikdy jsem neonemocněla. Těžší bylo, že jsem měla horší náladu, poskakovaly mi hormony :D, nedokázala jsem usměrňovat svoje emoce, hodně jsem brečela - cítila jsem, jak si mě miminko čistí, cítila jsem hodně element vody, očisty a klidu. Byla jsem hodně unavená a bez touhy cokoliv tvořit (u mě nevídané). Přerušilo se spojení s mým moudrem, které mi běžně přichází. Koncentrovala jsem se krásně do sebe, nechtělo se mi cokoliv vně. Milování s mužem bylo pro mě krásné, něžné pohupování v lásce do posledních okamžiků co to šlo.

Ten den jsem ještě natírala sloupky k nové ohradě pro kozy, muž stavěl s kamarádem kozník a kurník. Ještě večer povídá, že by to mohlo počkat s tím porodem, že má hodně práce a je zničený...no nepočkalo. Když jsem v 11hodin, po krásném propovídaném večeru s mužem šla spát, netušila jsem, že vlastně pořádně neusnu. Před spaním mě chytla dvakrát do bříška křeč, taková, co za poslední dobu už párkrát, když se přeležím u uspávání malé. Usínala jsem a najednou se mi chvěje postel a křeč...myslela jsem, že se chvěje mobilheim a zase skoro usnula, když ta křeč o půl hodiny později přišla znovu, docela to bolelo a mě došlo, že to se chvěju já, bylo to zvláštní, to jsem ještě nezažila. Šla jsem na záchod, bylo to takové nepříjemné, malá se rozbrečela a muž za ní šel, přišla jsem za nimi a povídám mu o křeči, že asi bříško cvičí, že to můžou být poslíčci... v 0:40 to přišlo znovu, já se vydala na záchod a došlo mi, že se tělo asi čistí, mezitím mě chytla znovu křeč a já už šla za mužem s tím, že se asi něco děje. Vstali jsme, vypustili malou, protože ji to probudilo a já si sedla na křeslo a přemýšlela, co to asi je... po další chvilce už jsem se rozmýšlela, že zavolám asi Kristýně - mojí porodní asistentce - co si o tom myslí...bylo to úplně jiné než první porod, bylo to takové nijaké a zároveň dost bolestivé a náhlé. No a když už jsem hledala číslo a nemohla ho najít, netušila jsem, jak jsem si jí uložila, přišla jsem si taková zmatená a došlo mi, že se asi vážně něco děje, mohla být jedna hodina. Když jsem ji zavolala, poslala mě do sprchy nebo na napářku, abych poznala, co se tedy děje - buď to ustane nebo to začne... no a pro jistotu, že napustíme bazén...muž začal uklízet a mě došlo, že se asi nikam nedokážu přesunout, vlny intenzivněly...nemohla jsem při nich mluvit, byly bolestivé a stahující...zavolala jsem znovu a Kristýna vyrazila...za hodinu tu bude...tedy někdy kolem 2:20....ok...šla jsem do ložnice, chtěla jsem si lehnout a nejraději vše zaspat :D Úplně jsem cítila, jak se mi ještě nechce rodit, že si chci ještě odpočinout pár dnů :D Mysl je neuvěřitelná. V ložnici jsem si našla naprosto skvělou polohu na boku zachumlaná do peřin, přišel ke mně kocour a mňoukal a mazlil mě. A já se konečně do vln uvolňovala...došlo mi, že všechna ta bolest a stažení jsou všechny moje strachy a vše, co jsem si přečetla o nepovedených porodech a nemocnici a podobný hlouposti...a když se soustředím do sebe, že to vlastně nebolí, že je to moje známá cesta moudrosti ženy a porodu a miminka. Cítila jsem, jak se uvolňuji a uvnitř mě to roztahuje. Muž v rekordním čase uklidil, vše připravil včetně bylinek a přišel za mnou nalákat mě do bazénku...byl hodný, mazlil mě a hladil, bylo mi moc příjemně...nechtělo se mi, byla jsem líná, ale věděla jsem, že leností nic nezískám. Při jedné vlně, kdy už jsem cítila i tlačení ve mně cosi ruplo. Myslela jsem, že je to voda, ale nebyla. Vytekla krev, takže asi hlenová zátka. Došli jsme do kuchyně, ještě jsem chvíli byla v křesle, ale nakonec jsem poslechla to volání a vlezla do bazénku. Když jsem vylézala z postele a nebo pak i když jsem vstávala z křesla nebo lezla do bazénku, musela jsem chvíli zastavit, nemohla jsem nic, ani se hýbat ani mluvit při každé křeči, jen jsem zavřela oči a čekala, muž po mém boku. Bazének byl horký. Muž pustil Loreenu McKennit, mou oblíbenou - nakonec jsem rodila při ní - a zapálil svíčku boží světlo a palo santo. Měla jsem od muže připravené Bachovy esence na porod, ale na ty jsem si ani nevzpomněla, ty předporodní mi moc pomáhaly.

Přemluvila jsem se zůstat v bazénku, ale moc dobře mi tam nebylo - ono by to ale jinde bylo stejné, bazének mi nabízel úlevu vodou, teplo, mokro, nadnášela mě voda a pomáhala mi. Různě jsem se natáčela a byla nevrlá, tlačilo mě to zase dozadu jako při prvním porodu. Začala jsem používat hlas, taková malá lvice :D To bylo úlevné.... No a pak sem si sáhla dovnitř, protože vlny byly třeba po 8 minutách, ale přišlo mi, že už tlačím, nešlo to jinak...napadlo mě, co se stane, když vytlačím hlavičku a pak 8 minut nic :D Tak to samozřejmě nefunguje. No a přijela Kristýna a já najednou říkám, ty jo už asi tlačím, posadila se k nám, tlačilo to dozadu protože jsem seděla, došlo mi, že musím do kleku a v tom to začalo...vlna, roztahovalo mě to moc moc a najednou byla venku hlavička, koukala jsem překvapeně na Kristýnu, a ona v naprostém klidu, který kolem sebe šíří...no, sáhni si a chytej...a chvíle pauzy, držela jsem hlavičku a muž taky, další silná vlna a byl venku, ve vodě, oba jsme ho opatrně a pomalu otáčeli a pak jsem si ho dala na sebe, muž ho hladil po zádech, aby se nadechl, tak roztomile zamumlal a nadechl se, pootevřel oči... a byl tu s námi. Chlapeček. Raven. Naprosto neuvěřitelné, rychlé, silné. Rodil se ve vaku, voda mi vůbec nepraskla. Když jsem si sáhla na hlavičku, cítila jsem takovou hlenovitou konzistenci a když prošly ramínka, tak teprve praskla a už tam nebyla. Muž přímo viděl, jak vyšla hlavička ve vaku, dorotovala obličejem dozadu a pak vyklouzla ramínka a celé miminko. Chlapeček se po chvíli se přisál, očichal mě, stále napůl ve vodě. Pak jsme čekali na placentu, bylo to nepříjemné a nevěděla jsem, jak ho držet a zároveň se předklonit, ale vždy stačilo jen vypnout mozek a tělo ty pohyby udělalo za mě...moudrost těla je neuvěřitelně úžasná. A tak jsem se předklonila a ona ze mě vyklouzla, vylezla jsem z bazénku a lehla si na podložku, zakryli jsme se. Dala jsem si sprchu, Kristýna mě ošetřila a podívala se na malého, prohlédly jsme si placentu, otiskli jí na papír, udělali koktejl a vzali na homeopatika (ty jsou pro mě jako zázračný elixír)... vše perfektní. Zbytek placenty zakopeme s úctou pod stromeček, který poroste s miminkem. Přijela kamarádka Terka, původně měla hlídat malou. "Pozdě" vítala jsem ji i přesto, že vyrazila hned jak jsem začala rodit, nikdo nečekal tak rychlý a krásný porod. Malá byla úžasná, chodila po bytě sledovala, co se děje a byla hodňoučká, při porodu stála u bazénku u Kristýny a prý zbožně koukala na brášku. Jen jí rozhodilo, když jsem křičela, koukala na mě a trochu brečela. Povídaly jsme si všichni své zážitky, postupně odjela Kristýna a pak i Terka. Naše nová rodina se přesunula do postýlky, šťastní a unavení. Nakonec jsem i usnula, byly nám dopřány dvě hodiny, než se malá vzbudila. Poslouchala jsem, zda všichni dýchají, je to nádhera z obou stran slyšet něžné rychlé nádechy a výdechy svých dětí a pochrupování svého muže. Bezpečí. Radost. Láska. Zázrak zrození.

Bezpečí. Radost. Láska. Zázrak zrození.

A tak za sebou mám už dva domácí porody v naprosté lásce, radosti a zdraví. Můžete říct, že mám prostě štěstí. Vždyť všude slyšíte o tolika katastrofách, nehodách a smrti. Já ale věřím, že je to o tom, na jakou frekvenci jste naladěni. Jistě, všude kolem nás je přece tolik neštěstí, média nám neustále ukazují katasrofy a zlo. Lidé kolem nás tak mluví, děje se tolik neštěstí. Ale co když to uděláte jako já. Přestanete sledovat média (já vůbec nemám televizi ani neposlouchám rádio), přestanete poslouchat negativní lidi kolem sebe a začnete žít svou realitu, která se může odehrávat tak, jak vy chcete? Nejsem sluníčkář, přesto vidím všude kolem sebe radost, lásku a dobro. Je to o tom, kam zaměříme pozornost. Na co zaměříte pozornost, to roste, všimli jste si? A také věřím, že svou realitu a svůj život si tvoříme sami svými myšlenkami, že materiální svět není to jediné, co tu je. Já tedy vidím mnoho porodů, které probíhají krásně a radostně přesně tam, kde si žena zvolí. A je jedno jestli je to doma nebo v porodnici. Vidím duly a porodní asistentky, které se nebojí jít za správnou věcí a pomáhají ženám, aby se cítily dobře, předávají  jim informace a obnovují zapomenutou moudrost. Vidím budoucnost nezávislou na falešných autoritách a systému, společnost plnou zodpovědnosti za sebe, porozumění, míru a lásky.

Svou realitu a svůj život si tvoříme sami svými myšlenkami.