Průvodce Kostarikou

Na Kostarice jsme se rozhodli být 6 týdnů. Přesně 47 dnů i s cestováním letadlem. Projeli jsme ji od západu na východ. Byla to neuvěřitelná cesta plná vědomých zkušeností a výuky i pohodový odpočinek uprostřed ráje.

Nápad jet do Kostariky vznikl s naší nespokojeností s tím, co žijeme. Tak vlastně vzniká většina nápadů na změnu. Touhou po lepším, nudou, nespokojeností. Tak vzniká celý pokrok a vývoj našeho života. Jaká byla naše situace? Společný pozemek se závistivými lidmi v hněvu, kteří se z nás snažili čerpat energii, místo kde se nedařilo našim rostlinám, místo s nepitnou vodou, malý prostor v  mobilheimu se dvěma dětmi. A´t jsme se snažili sebevíc, nemohli jsme postavit na tom místě dům a tak jsme konečně pochopili, že tahle cesta pro nás není ta správná a vydali se hledat jinou. Já i můj muž milujeme teplo a nemáme rádi takovou tu zimu, kdy není sníh a jen mrzne nebo je bláto. Že milujeme sníh a hory, ale také pláže a slunce. A tak se zrodil nápad část roku bydlet v zahraničí a část v Čechách. Vesmír nám ze všech stran posílal zprávy, že Kostarika je úžasná země. Mluvili o ní přátelé i cizí lidé, o tom, jak je skělá a levná a krásná. Ten nápad v nás rostl, až jednou, když už situace na pozemku byla šílená, ti lidé na nás křičeli a já tomu nechtěla dál vystavovat své děti, sbalili jsme si osobní věci do lodního kontejneru, sbalili dva kufry a vyletěli letadlem vstříc neznámému. Byla to skutečně velká akce a nevěřila bych, že se k ní odhodlám, nemít po boku muže, který to prostě chtěl. A já v tu chvíli cítila, že nechávám proudit vesmír skrze mě a nechávám dít se. Cesta to byla naprosto transformační a léčivá.

Kostarika je nádherná země, nacházející se v jižním cípu jižní Ameriky mezi Nikaragou a Panamou. Rozloha je 51 100 km². Z východu je obklopena Karibským mořem, ze západu Tichým oceánem. Kostarika nemá armádu, to mi přijde opravdu nádherné. Hlavní město je San Jose. Počasí zahrnuje pásy podnebí tropického dešťového pralesa, tropické monzunové podnebí, savanové podnebí se suchými zimami, monzuny ovlivněné mírné oceánické podnebí a mírné oceánické podnebí. ˇČasové pásmo je -6h. (zdroj wikipedia)

Dopředu jsme měli koupenou jen zpáteční letenku a první ubytování na tři noci, dál nic. Dětem bylo v době příletu 2 roky a tři měsíce a 11 měsíců. Byla to výzva a přesto jsem věděla, že vše se děje správně a že jsme v bezpečí. Jak řekl můj muž... buď můžeme sedět s dětmi v mobilheimu kde je nám nepříjemně, nebo si můžeme hrát na pláži...asi nic nebude lepší než tohle. A měl pravdu.

Let letadlem byl naprosto pohodový. Měli jsme dobrá místa, personál byl úžasný, letěli jsme přes noc. Nejprve do Frankfurtu nad Mohanem, let který trval hodinu a půl, čtyřhodinové čekání na druhé letadlo, které letělo 12hodin. Volili jsme střední cestu ve volbě letu s poměrem ceny. Levnější lety byly třeba tři přestupy a delší čas. My chtěli pouze jeden přestup a co nejkratší, takže letenky nebyly tak levné, zato cesta byla pohodlnější. Nevolili jsme ani businnes clas, zkusili jsme economy. Cesta tam byla i tak vysoce kvalitní, zpět by se nám economy vyplatila.

První let byly děti vzhůru a vše sledovaly. Měli jsme sebou sluchátka proti hluku a taky sluchátka s hudbou, ale nebylo to potřeba. Ani jeden je nechtěl na uších. Když letadlo vzlétalo, nechala jsem je na prsu, aby jim nezalehla ouška. Hrály si, sledovaly a už jsme zase přistávali. Na letišti jsme je nechali pořádně vyřádit a v druhém letadle, kde jsme byli 12hodin, hlavně spaly, až mě to samotnou překvapilo. Buď na mě nebo na muži, v nosítku, někdy jen samy na sedačce nebo v kolébce, kterou nám letuška připravila na protější zeď proti našem sedadlům. Jsou to sedadla pro rodiny s dětmi, s větším místem před sedadli a zdí před sebou, na kterou se da zavěsit postýlka. Dají se zamluvit přes online check-in a nebo to lze ještě zkusit před nástupem do letadla, kdy se často ještě usazení mění. Naše děti byly úžasné a i letušky je chválily. Prý jsme nejmilejší rodina, kterou zatím poznali.  Na letišti jsou rodiny s dětmi přednostně odbavované a všude nás pouštěli první. Je to win win - děti jsou klidnější a ostatní cestující pak také.

Cesta:

Praha - Frankfurt nad Mohanem - San Jose, hotel KC - Cassas del Toro Playa Flamingo a západní pobřeží poblíž Tamarinda - Playa Lagarto Eco Development - Mycelium v Los Pargos - Buena Vista del Rincon Eco - La Fortuna Natural Green - Laguna de Arenal - Parque Nacional Volcan Arenal - Limón - Casa Palmera - Punta Uva - Puerto Viejo de Talamanka - Manzanilo Wildlife Reguge eco Lodge - parque Nacional Cahuita - sopka Irazú Cartago - Hotel Radisson San Jose- Frankfurt nad Mohanem - Praha

San Jose, hotel KC

První dojem z Kostariky, San Jose byl zajímavý - letiště vypadalo spíš jako velký autobusák - všude plno lidí, lovící taxikáři, křik, navalilo se na nás dusné horko, vítr, palmy...vonělo to ovocem a sladce květinově...wow Kostarika. Sehnat odvoz do hotelu nebylo snadné. Byl večer, zkoušeli jsme uber, wifi se dala chytit jen přímo na letišti, nevěděli jsme, kde nás bude řidič čekat, nakonec uber nepřijel a tak jsme lovili klasické taxikáře a sjednávali cenu, které byly šíleně přemrštěné. Nakonec nás taxikář dovezl na hotel. Hotel byl pěkný s bazénem, děti unaveně usnuly a spaly celou noc. Wow takový dáreček od nich! Snídaně byla božská, tradiční kostarická - rýže s fazolemi, toust, vajíčka a plaintain banana - smažený banán s jogurtem, čerstvý džus, ovoce pro děti. Nádherný svěží vánek u snídaně, moje tělo se konečně začalo ohřívat a přizpůsobovat, občas jsem měla husinu, občas mi bylo vedro.

San Jose jsme si první den chtěli projít pěšky, tedy alespoň jeho část od hotelu do centra. Necítili jsme se ale úplně bezpečně. Po ulicích se procházeli různí bezdomovci a podivná individua. Drželi jsme se na hlavních ulicích a lidé se na nás většinou usmívali, fascinovaní našimi dětmi v nosítkách. Centrum bylo přeplněné lidmi. Navštívili jsme muzeum Museo National de Costa Rica, které bylo velkým zklamáním. Myslela jsem, že se něco dozvím o Kostarice a ano, bylo tam něco málo z historie, ale skoro nic ze součastnosti. Vyzkoušeli jsme místní restauraci Nueastra Tierra vedle muzea. Jídlo z mořských plodů a speciální Kostarický nápoj z cukrové třtiny a kuku´řice. 

Moc mě bavil sortiment obchodů, ochutnávala jsem nové ovoce a sladkosti. Kostaričané ale neřeší kvalitu potravin, sekce vege nebo bio jsem nikdy nikde nepotkala. Některé obchody mají lepší zboží, převážně ty zaměřené na turisty. 

Teplota byla příjemná, teplo ale ne příliš, tričko a sukně byly pro mě adekvátní i když poslední den teplota klesala a schylovalo se na déšť. Po třech dnech jsem byla San Jose plně nasycena a byla jsem ráda, že odjíždíme k západnímu pobřeží.

Pořídili jsme místní simkartu kvůli datům do mobilu na cestování. Claro je jedním z poskytovatelů telefonních služeb, druhá největší byla Liberty. Claro mají červený znak s kruhem, simku prodávají po předložení pasu. Ceny pro turisty byly dvojnásobné než pro místní, rozdílem se netajili.

Cassas del Toro Playa Flamingo a západní pobřeží poblíž Tamarinda

Tamarindo bylo největší město v okolí, my od něj byli cca 20km v hotelu Cassas del Toro u pláže Playa Punta Loros. 

Na poprvé jsme se ze San Jose přepravili uberem, nechtěli jsme si půjčovat auto na celou dobu pobytu abychom ušetřili. Každopádně jakákoliv snaha na Kostarice šetřit se nám většinou nakonec nevyplatila. Uber nás stál v přepočtu 9000Kč, cesta trvala cca 6hodin. NA hotel jsme dorazili k večeru. Měli jsme skvělého řidiče Erika, který nám vyprávěl o Kostarice a cesta ho moc bavila. 

Cestování s dětmi autem bylo opravdu dobrodružné. Pro chlapečka jsme měli vajíčko, které s námi letělo letadlem, ale holčička nic neměla, takže cestovala se mnou na klíně. Když usnula, dala jsem si pod sebe k nohám, aby to pro ní bylo bezpečnější. Každopádně na silnicích bezpečnost nikdo příliš neřešil. Běžně jsme potkávali malé děti s rodiči na motorkách, na motorkách se převáželo cokoliv,  muže co jel na motorce a měl koně uvazaného na provaze. 

Cassas del Toro byl krásný hotel v pustině asi kilometr od pláže. Nejbližší pláž byla Playa Punta Loro. Hotel s bazénem, hamakami, stromy a udržovaným parkem. Kilometr pěšky k pláži byl kolem silnice a my brzo litovali, že jsme neměli auto. Na pláž jsme se vydali hned první večer a viděli náš první západ slunce u Pacifiku. Božské. Druhý den jsme se v něm již koupali a děti si hrály na pláži. A tento plán byl hlavní naplní našeho cestování pro děti. Aby si užívaly sluníčka, tepla, písku a vody. 

Poblíž jsme našli obchod pro američany, kterých na této straně pobřeží bylo mnoho. Bylo to znát na příjemné atmosféře, která tady panovala. Američané (USA) jsou pro mě vždy příjemní lidé, kteří jsou vám kdykoliv ochotni pomoci, rádi se s vámi baví a vždy je zajímá váš příběh. Jejich laskavost prozařovala celé východní pobřeží a taky zvyšovala ceny služeb. Obchod se jmenuje Super Massai Grocery a byl boží - americké sýry, maso, klobásy, sladkosti mě přivedly zpět do vzpomínek na mé cestování po USA. K obědu jsme mívali hotdogy :D. Nechyběl ani laundromat - Lavanderia pura vida, kde jsme si levně vyprali naše prádlo z celého pobytu. Playa Flamenga byla také nádherná pláž, kde jsme jednou zůstali až do západu slunce. Byly to kouzelné okamžiky, kdy hodně lidí z okolí přišlo na západ slunce, přinesli si sedačky a pivko a povídali si na pláži do setmění. U pláže byl i krásný přístav. 

Byli jsme tu celých 11 nocí a byli velmi spokojení. Půjčili jsme si v Tamarindu auto - Toyotu Rush a na další cesty jsme se vydali už s větším pocitem bezpečí a pohody sami. Další zastávka byla v Tamarindu, takové předražené turistické městečko, které mi jedno odpoledne úplně stačilo a zabydleli jsme se v ecological village.

Playa Lagarto Eco Development

Rozhodli jsme se jet dál na jih, podle google map a bookingu si vybrali hotel na pláži. Ale? Chyba. Hotel to měl schválně na googl mapě zaměřené špatně. Jak jsme se později dozvěděli, v Kostarice se to občas stává. Opravdu hloupý trik. Z asfaltové cesty jsme sjeli na kamenitou cestu, ale aspoň rovnou, poslední dva kilometry jsme jeli po polní cestě s hromadou děr, až jsme konečně dorazili do obrovského komplexu malých vilek uprostřed ničeho. Na fotkách to vypadalo báječně, ve skutečnosti to bylo místo, kde si člověk asi dobře zapaří o víkendu, ale s rodinou tam zůstat vážně nechce. Když jsme chtěli něco zažít, museli jsme vyjet po té šílené cestě. Uvnitř to na první pohled vypadalo dobře, na druhý jsme zjistili, že nikdo asi moc neuklízel. Našli jsme pravidla domu, a to dát vše co nejvíce do pořádku, protože zde není uklízečka, jinak je pokuta 200dolarů. Takže se následně potvrdila moje předtucha, že povlečení nikdo nepral, ale jen dobře složil, jedině ručníky vypadaly nové, ale třeba je jen také někdo kvalitně složil :D Uvniř jsme našli mravence i šváby, když jsme o tom informovali majitele, přišel týpek se sprejem, ten ale usoudil, že stříkat ho dovnitř se dvěma malými dětmi není dobrý nápad… hmm zajímavá volba – buď se přiotrávit sprejem na šváby a nebo po sobě nechat lézt šváby :D. Celé dny jsme byli pryč a byli rádi, když jsme mohli zmizet. 

Kvůli této zkušenosti jsme se rozhodli jet do nitra Kostariky a už nezkoušet další pobřeží. Poprvé jsem tu viděla tu naprostou chudobu. Horkem vysušené pobřeží, slamy na pláži - ano asi lepší je mít slam na pláži než uprotřed chudého města, domy s žiletkovými dráty, domky z plechu. Někdy jsme se báli nechat auto stát a jít na pláž.

Navštívili jsme první národní park Parque Nacional Diriá. Vypadal velmi divoce s jednou malou cestou akorát na jedno auto. Hned na začátku jsme viděli opice, báli jsme se ale jet no nitra, abysme pak nemuseli couvat až na začátek. Když jsme vylezli z auta cítili jsme velkiu divokost lesa, hluk, směs vůní - nádhera.

Našli jsme opravdu luxusní pláž s malou komunitou u Playa Negra. Malé chýše pro turisty, bazén, dobré jídlo, krásná pláž pro surfaře, milí lidé. Byli jsme tu celý den, koupali se a dováděli s dětmi, večer jsme se osprchovali ve venkovní sprše, snažili se lépe obléct a jeli jsme do Mycelia v městečku Los Pargos. Mycelium je známá restaurace Camu a Robiho, dvou čechů, kteří jsou známí svým surfařením i svou výbornou organickou kuchyní. Jejich restaurace je báječná a pořád plná. Jídlo byl naprosto luxusní zážitek, stejně tak oni dva, přátelští a úžasní. Je vidět, že to místo tvoří skutečně srdcem. Mají kolem sebe skupinku Čechů, žijí v nádherné bublině radosti a českých skvělých lidiček. Za naší návštěvy hrála saxofonistka Jana Janečková. Tenhle zážitek nás skutečně nabil radostí a my měli sílu pokračovat. Další zastávka byla "wonderland" ve vnitrozemí.

Buena Vista del Rincon Eco (Wonderland)

Tohle jsem viděla hlavně v amerických filmech. Místo plné američanů, krásný ranč v horách s nekonečným množtvím zážitků. Jízdy na koních, výlet na vodopád, hotspringy, visící mosty v jugli, procházky junglí, dobré jídlo, příroda, nádherný výhled na západ slunce. Tady jsem se dokonale rozpustila. Bylo mi božsky. Vystřídali jsme se s hlídáním dětí a já si vyjela na koni, to byl opravdu zážitek - divoká jízda junglí po kamenitých cestách na divokém koni, který si dělal co chtěl i přesto, že jsem se vážně snažila. Myslím, že problém byl v tom, že byl zvyklý jezdit ve skupinkách a já jela sama s průvodcem. Viděli jsme ale vodopád, opice a bylo to opravdu dobrodružné. S mužem i dětmi jsme jeli do hotsprings, božská teplá jezera, sauna po které jsme se namazali hladkým vulkanickým blátem a měli pleť jako miminka. Muž byl na visících mostech v korunách stromů, kde viděl plno zvířat, i na adrenalonovém průjezdu na laně nad vodopádem. V restauracích bylo výborné jídlo, úžasná restaurace El Jaguar, součástí byly skvělé snídaně a všude milý personál. Krásné místo, doporučuji navštívit.

La Fortuna Natural Green

Naší další zastávkou byla sopka Arenal, další místo s divokou turistikou v americkém stylu. Na nás to bylo trochu moc, ale po západním chudém pobřeží jsme si to docela užili. Cestou jsme jeli kolem nádherného jezera Laguna de Arenal, kde jsme zastavili v hospůdce Lake Arenal Pizza Seafood (Marisqueria), kde sice výborně vařili z mořských plodů, ale čistotu příliš neřešili - všem nám bylo zle. Pro jistotu jsme později na cestách jedli hlavně v subway. 

Ubytovali jsme se v naprosto strašném místě, přes booking jsme našli dobře hodnocené místo, chatku, která ale vypadala jako z hororu, tak jsem se tam i cítila, byla stará a zatuchlá a v noci tam hrabaly myši. Což byla možná výhoda protože tam zase nebydleli šváby :D Naštěstí jen dvě noci, ale byly pro mě tedy náročné. 

Vydali jsme se na výlet přímo k sopce Arenalu - Parque Nacional Volcan Arenal a zažili nádhernou procházku čistým pralesem. Nádherné staré a obrovské stromy, plno zvířat, listy vetší než moje děti, různé rostliny - bylo to úplně dokonalé. Stezka byla asi 6km dlouhá a když jsme přestali potkávat lidi, doléhala na mě velikost a ticho toho lesa...chvílemi mě mrazilo a hned zase oblažovala příroda. Neuveřitelné. Sopka byla v mlze, ale i přesto to byla naprostá nádhera. Cestou jsme zastavili u řeky, do které vyvěraly hotsprings, byla příjemně teplá na koupel s dětmi. A nechyběla ani zastávka v luxusní restauraci El Novillo del Arenal v americkém stylu a burger a drink.

Po všech těch divokých zážitcích jsme měli nacestováno dost a chtěli jsme si zase odpočinout, projeli jsme tedy celou kostarikou až k výchonnímu pobřeží. Projeli jsme Limónem (Puerto Limon), když jsem město viděla, ani jsem neměla chuť stavět. Hodně kriminality, ošklivé ulice i mnozí prapodivní obyvatelé. Zastavili jsme pouze v subway na jídlo a báli jsme se nechat na ulici auto. Dorazili jsme na východní pobřeží a ubytovali se v krásném 4 hvězdičkovém hotelu. Byl to takový malý ráj na dvoudenní odpočinek, abychom zjistili, že je to taková snobárna, kde ani být nechceme.

Hotel Terrazas del Caribe Aparthotel Casa Palmera

Hotel byl taková malá vesnička z vilek, každá vilka měla 4 pokoje s výhledem do jungle a na bazén. Ráno nás budil zpěv tukanů a řev opičáků. Snídani nám donesli na terasu. Na terase byla krásná hamaka a byl to první hotel, kde naše děti byli na pokoji i na terase v bezpečí. Mohli jsme si vážně odpočinout. Raven tu oslavil rok. Bydleli jsme kousek od pláže, nádherné písčité pláže plné spokojených lidí plných radosti. Odpočinuli jsme si opravdu příjemně v luxusu. Přesto měli občas problém s elektřinou a vodou. 

Problém nastal ve chvíli, kdy jsme si chtěli ubytování prodloužit. Když jsme se zeptali na jejich cenu, řekli nám mnohem vyšší než jsme měli na bookingu, bylo pro nás tedy lepší udělat si prodloužení přes booking. Stáli si na své cenně, myslím, že pro obě strany by bylo výhodnější kdyby nám dali cenu levnější, ale nic. Po prodloužení přes booking nám ale řekli, že nemají místo a že musíme druhý den odjet, nebo bydlet v jedné místnosti bez kuchyně. Nenechali jsme se a vše řešili přímo přes booking, podle pravidel nás musejí ubytovat v nabízené kvalitě nebo pokud nechtějí, musí nám vrátit peníze a zaplatit rozdíl mezi následným ubytováním, které si my najdeme sami. Řekli jsme si, že takové jednání nám za to nestojí a že nechceme dál s dětmi trávit čas v nepřátelském prostředí a našli jsme si nádhernou dvoupatrovou vilu přímo v džungli. Byla to těžká zkušenost, člověk nechce zažívat takovéhle věci na dovolené s dětmi, ale celé to pro nás byla více vědomá učící cesta než dovolená. Dříve bysme nic neřekli a nedokázali se obhájit. Dnes ano. Hotel po naší návštěvě zmizel z bookingu, porušili pravidla a zjevně nestáli o hosty z bookingu. Od nás dostali šťavňatou recenzi.

Nejbližší město bylo Puerto Viejo de Talamanka. Češi nás varovali před vysokou kriminalitou, nás se nic takového nedotklo. V celém okolí bylo mnoho turistů, černochů, američanů a místních, byla to nádherná souhra všech národností, všichni většinou usměvaví a spokojení. Tohle byla nejkrásnější část Kostariky. Pláže se jmenovaly Playa Negra, s opravdu černým pískem, Playa  506, Playa Cocles, Playa Chiquita a Playa Punta Uva. Všechny se daly projít podél moře, nádherná procházka, cca 4km. Výlet do národního parku Manzanilo Wildlife Reguge eco Lodge s Playa Manzanilo byl překrásný. Nikdy jsem neciděla tak božskou přírodu, zátoky jako z dokumentárních filmů o přírodě, tyrkysová voda, mnoho zvířat, pavouků, šneků, škeblí, ryb, housenek, plodů neznámých stromů, vlny a výhledy, božské pláže. Samotný park byl po dešti a i přesto, že jsme se těšili na další zážitek v čisté džungli, uvízli jsme na několika stech metrech v bahně. Ale byla to legrace, umyli jsme se v moři a šli zpět. Město a pláž Cahuita a parque Nacional Cahuita s pláží Playa Blanca, to byla také nádhera. Prošli jsme si park, mohli jsme si udělat překrásnou okružní cestu pralesem a kolem moře po sluncem vyběleném písku, s palmami a bílým dřevem vyplavovaným na pláže. Měli to úžasně vymyšlené, zpět jezdil do Cahuity každých pár minut autobus z restaurace u cesty(zmíněno níže). Super negro a Super Cocles byli naše nejoblíbenější obchody. Měli skvělý sortiment s vyšší kvalitou zboží.

Dům v džungli Casa Palmera

Pro mě to byla nádhera. Za mě asi nejpříjemnější ubytování. Nikdo nikdo, jungle, takové tajemné místo. Jeho majitelé bydleli ve spodním patře ale byli to velmi milí lidé, vůbec jsme o nich nevěděli. Zřejmě si takto vydělávali v sezóně. Byl to jejich dům, kde běžně bydleli. Moc milý černoch a Řekyně s dítětem a maminkou. Dům měl pračku, což jsme při cestování hodně ocenili a několikrát jsme si vše vyprali :). Pláž byla kousek, jezdili jsme autem kvůli pohodlí - jen taška hraček pro děti byla objemná plus jídlo na celý den, ale stálo to za to. Děti si celé dny hrály u moře ve stínu nádherných stromů, my se střídali v pauze od hlídání na čtení v hamace, pospávali, užívali si písek i moře. Moře bylo jako vždy velice divoké. 

V restauraci jsme potkali naše "známé" čechy, které jsme potkali pod sopkou Arenal. Pozvali jsme je k sobě a příjemně jsme popovídali. Lenka byla těhotná, tak aspoň koukali jak vypadá cestování s dětmi. Byli hodně akční, moc jsme jim záviděli tu svobodu při cestování co vše viděli a znali. My udělali jen pár výletů a bylo to náročné. S nimi jsme následně navštívili pláž Cahuita, byl to celý park, opět jedno z nejnádhernějších míst. Dlouhá cesta asi 8km, to se vyplatilo i s dětmi v horku. Božské karibické pláže. Jako ty z obrázku. Vždy mě jen mrzelo, že jsme neměli víc času. Trávila bych tam hodiny. Vždy jsme byli omezeni dětmi a jejich potřebami. Tady nám třeba spaly v nosítkách a byly v horku vážně moc unavené na to, abychom se mohli zastavit a odpočívat. Ale konečně jsme našli pláž, kde jsme se mohli koupat a plavat, byl tam korálový útes, který bránil vlnám, takže moře bylo příjemné s malými vlnkami, což téměř kdekoliv jinde nebylo. Byla jsem tu moc šťastná. Plavala jsem si a zpívala si a cítila jak se mé tělo léčí a jsem opět v pořádku. V parku Cahuita jsem viděla plno opic, mývalů a ptáků. Pobřeží bylo azurové, všude palmy, vybělené kusy dřeva, bílý písek, korály a vůně. Udělali jsme si výlet celým parkem a zpět do města Cahuita nás dovezl místní mikrobus. Měli tu i zmrzlinu, což nebylo běžné. Myslím, že vůbec nebyli připraveni na takový turismus. Nikde zmrzliny, tříště ani příliš stánků, na čež by se turisté zajisté dobře chytali. V cahuitě jsme našli nádherný obchůdek se suvenýry, který vedla starší paní. Říkala, že vše co tam nabízí je něco, co sesbírala za svůj život a že to má ráda. Bylo to vidět. Nakoupili jsme tam dárky pro všechy naše přátele i pro sebe.

Další výlet byl do záchrané stanice lenochodů Sloth Sanctuary za městem Penshurt. Do té chvíle jsme neviděli jediného lenochoda. Zaplatili jsme 60dolarů a od té chvíle byli všude. Na stromech kolem nás, na stromě proti domu kde jsme bydleli, dokonce i nas našimi hlavami na pláži. Kouzlo. Stanice se o lenochody starala a vypouštla jich stovky ročně do přírody, měla jsem z toho dobrý pocit. Ve stanici jsme toho tolik neviděli, ukazovali jen lenochody, kteří byli už nějak zranění a nemohli se vrátit ven. Bylo krásné je vidět takhle zblízka, jejich energie mě naprosto okouzlila. Oni umí být rychlí jak opice, ale nechtějí, jsou to pohodáři, šetří energií.

Navštívili jsme i malý Bri Bri waterfalls, kde měla jedna místní rodina svou vlastní cestu, malé občersvení, nabízela cestu s průvodcem nebo bez a na záver se dalo u příjemného malého vodopádu vykoupat.

Airbnb Punta Uva u George a Lili

Rozhodli jsme se zůstat už na východním pobřeží. Moc se nám tu líbilo a nic nám nechybělo. Nakupovali jsme si v místních obchodech supernegro, byli to takove dražší obchody pro turisty ale také kvalitnější. Párkrát jsme zkusili ty pro místní a kvalita a masa i vajec nám přišla pro nás nebezpečná. I tak tam měli všechno mnohem živější než u nás. Maso bylo tužší, byli cítit svaly, ne taková ta masová kaše jako u nás. Vajíčka byla někdy živá až moc :D Ale ovoce bylo božské, plné chuti. Opatrní jsme byli hlavně kvůli dětem. Přemístili jsme se k pláži, měli jsme sen na chatku přímo  u pláže. Zas taková výhra to nebyla. potkali jsme muže, který byl vypočítavý šetřílek přes arnbnb. Choval se přesně tak, aby se dal dobře ohodnotit a odpovídal 5hvězdičkám, ale vybavení vilky i pocit z něj nebyl příjemný. Dokonce jsem měla pocit, že měl kameru i uvnitř. Měl dvě venku na zahradě a sám bydlel na druhé straně zahrady v druhé půlce domu. Měla tam být i Lili, jeho žena, ale přišlo mi, že tam žádná žena dávno není a je to jen pro turisty, aby měli dobrý pocit, že nejednou k paranoidnímu týpkovi. Bylo to místo, kde bylo plno komárů vylétavajících z koupelny, celé noci jsme čadili antikomáří cívky a pořád jsme museli být nastříkaní, lili byla celá poštípaná. Dokonce na nás opět vykouklo několik švábů. Nádobí bylo plastové a vybavení low cost, kuchyně praktický žádná,takový pidi koutek, koupelna miniaturní stará. Naštěstí jsme tam chodili jen přespat, venku bylo nádherně a my objevili další krásnou pláž xx, dostávali jsme se do příjemné rutiny - k moři, hamaka, spát, koupat, hrát, jíst.

Airbnb Utopia Punta Uva Fernando

Poslední pobyt bylo další naprosto dokonalé místo mini území Utopia, vedl ji asi nejpříjemnější muž a žena, co jsme za celou dobu potkali. Postavil na kusu jungle 4 chatky, s naprosto jednoduchým zázemím, venkovní kuchyní, aby dovnitř nelezly breberky a jednoduchým vybavením, venkovním gaučem a hamakou. Nádhera. Přímo nad námi rostly velké stromy, opičáci se tam každý den chodili přeřvávat kdo je větší samec. Mývalové zvědavě okukovali naši kuchyň a lednici, co jsme museli zajistit barelem, aby v noci nepřišli jíst naše jídlo. V kávovaru spala žabička, viděli jsme stonožku a obří pavouky, lenochodí mládě a já konečně tukany z blízka. Gekoni k nám chodili na linku a po stropě. Stromy porostlé ze všech stran dalšímy listy různých popínavých i jiných rostlin. Božské. Chtěla bych to nakreslit. Mohli jsme si tu i vyprat, sušili jsme stylově na šňůře mezi stromy.

Našli jsme si dobrou kavárnu Caribeans Chocolate and Coffee s dobrotami z vlastního kakaa, měli obří čokoládové mufiny, čokoládové dorty i smoothie. Stalo se to naším oblíbeným místem. Zkusili jsme zde také restauraci Eden Beach. Výborná byla indická poblíž. 

Naučila jsem se vařit výborné costarické snídaně - rýži s fazolemi, vajíčka, toust, opečený plaintain banán, jogurt. Na plážích jsme milovali paní, co nosila každý den churros. Moc ráda jsem tu vařila. Měli jsme menší hlad, ale většinou jsem si jídlo moc užívala. Na pláži ovoce a pivo, doma nějaké rychlé jídlo s masem, pár pokusů s místními ingrediencemi.

Po šesti týdnech naslal čas jet domů. Cesta byla opravdu velmi náročná. Museli jsme odjet do San Jose ve chvíli, kdy celou rodinu smetl průjem asi z vajíček. Muž byl v hrozném stavu při přejezdu, jel na energeťáku a kafi. 6hodinová cesta náročnými Kostarickými cestami.

Hotel Radisson San Jose

Opravdu krásný hotel se skvělým personálem, pokud potřebujete být v San Jose jen pár nocí. Okolí je tedy docela nepříjemné - slamy a nic, ale samotný hotel byl fajn. Skvělé snídaně, skvělá restaurace. Součástí byl i bazén a venkovní posezení u jezírka.

Než jsme odevzdali auto, stihli jsme ještě jeden náročný výlet k sopce Irazú v Cartagu v Parque Nacional Volcan Irazú. Byl to takový dobrodružný výlet po horských cestách, aby jsme dorazili do parku v převýšení, kde se nám těžko dýchalo a po dlouhé ceste neviděli přes mlžný sopečný opar vůbec nic. Pozitivní bylo, že se nám ulevilo když jsme sjeli dolů a výhledy v horách byly nádherné.

Co mi chybělo na východním pobřeží byly sladké západy slunce ze západního pobřeží, kdy hromady lidí z okolí šlo jen na západm přinesli si drink a židli a melancholicky koukali na slunce. Východů jsme moc neviděli také proto, že ráno byl často opar. Ke konci pobytu dokonce mnohdy poprchávalo. Období dešťů letos prý začalo dříve, po našem odjezdu domů. Měli jsme to dokonale vymyšlené.

Převážná náplň našich dnů čas strávený na pláži s dětmi, hry s pískem a vodou, jedení ovoce, ležení v hamace...naše těla se pomalu léčila, když jsme přijeli byla jsem smutná a taková zmačkaná...voda v moři mě blažila svou teplotou a divokostí, cítila jsem jak se moje tělo probouzí, na pláži jsem cvičila jógu a meditovala, hodně spala, děti také spaly. Aklimatizace proběhla v pohodě, bála jsem se o děti, hodně jsme se drželi ve stínu a mazali, používali homeopatika a vironal od energy.

Další moje poznatky o Kostarice najdete v odkaze: Povídání o Kostarice

Naše zážitky při cestování s dětmi: Cestování s malými dětmi po světě