Přijetí sama sebe a nové role Matky

Pro mnohé matky je mateřství splněný sen. Pro mnohé je to ale velké rozčarování. Zidealizované představy vystřídá realita nevyspání a původní absolutní svobodu střídá 100% věnování se nové bytosti. Rozpor mezi mateřskou láskou a láskou k sobě v kombinaci s novými podmínkami a tématy/zraněními vyplouvajícími na povrch můžou vést k rozporům uvnitř Ženy. Jak dosáhnout harmonie?

Pokud jste naprosto šťastná matka bez pochybností, které se splnil její sen, dál číst nemusíte. Pokud prožíváte cokoliv jiného, s chutí pokračujte. A samozřejmě klidně sdílejte své pocity se mnou - nolmedeer@gmail.com.

Fleky od mlíka,

kalhotky, který by jsi neoblíkla ani ze srandy,

krev a mlíko...všude!

Hovínka a plínky, plínky a hovínka, noc nebo den...jedeme furt.

Kým jsi byla? A kdo jdsi teď? Pocity, co jsi nikdy nechtěla prožívat...

Smutek nad tím, co už není a bezmezná láska k nejdokonalejšímu stvoření světa.

Tohle všechno je normální.

I tohle je v pořádku. Je to přerod - přerod v matku. Právě procházíš branou do nové fáze svého života.

Jsi Hrdinkou svého příběhu.

Tenhle text mě rozbrečel. Když jsem ho četla poprvé, cítila jsem mrazení z přesně vystižených pocitů. Obrovská láska a radost, versus naprosté rozčarování. Období obrovských změn. Transformace v ženu a matku.

Celý proces je provázen životem a smrtí. Umírá to staré v nás. Už nikdy nebudeme tou samou ženou. Děje se to běžně každý den, ale většinou to není tak obrovské a rychlé, jako právě v těhotentví a mateřství. Stane se to náhle, ze dne na den, 9 měsíců je opravdu krátká doba na všechno zpracování toho, co přichází, jak moc se nám mění tělo, jak moc se střídají nálady, prožívání, pocity v těle i mysli. A po porodu se všechno děje tak rychle, že není vůbec čas to stihnout zpracovávat. A není vůbec čas na nic z toho co dřív, všechno je jinak. Jaký je cíl? Vybalancovat a zharmonizovat život. Naplnit všechny potřeby miminka s láskou, ale nezapomenout ani na sebe, své tělo, ale také svůj vztah s partnerem. Co se rodí? Nový život a to nejen miminka, ale i celé rodiny. Každý den je úplně nový a nutí nás žít v naprosté přítomnosti, protože nelze plánovat co se stane ani za pět minut. Vědomý život.

Po porodu jsem měla "tunelové" vnímání. Dokázala jsem naplňovat potřeby miminka, dopřála si tak půlhodinu na sebe a partnera jsem vůbec nedokázala slyšet. Naštěstí se to stále zlepšuje. Už slyším a cítím a vidím vše nové. Po nějaké době, která mi tedy přišla neuvěřitelně dlouhá, radost začala převažovat. Pocítila jsem to nové co se rodí. Jsem silnější, jsem pohodovější, jsem více ucelená, ještě víc zodpovědná a víc v pohodě - je mi opravdu jedno, co si kdo o mě myslí, dělám jen to, co chci a potřebuji. Nikdo mě nemůže ovládat, strašit, manipulovat. Vím , co chci.

Cítím, jak zmizelo všechno staré. Zčistajasna zmizelo vše, co mi dělalo radost, co mě živilo. Opravdu to bylo to, co jsem potřebovala a bylo to správně nastavené? Přijdu si jako při veliké detoxikaci. Není kapacita na mé záliby, které mě bavily - kreslení, sport, výroba kosmetiky, lapače, ma mou práci, moje úžasné masáže, moje transformační noci, sexualita, jídlo (ani jídlo mi teď nepřináší tolik uspokojení jako vždy). Jako bych o vše přišla abych mohla začít znovu od začátku, abych mohla vše co už mi neslouží nebo neslouží správným způsobem pustit nebo očistit. Začít znovu. Otevřít srdce, vylít z něj všechny sračky, které v něm nemají co dělat. Naučit se znovu milovat, bez závislostí, bezprostředně, bezpodmínečně. Naučit se znovu žít život v radosti a vytvořit si vlastní štěstí sama. Opustit rodová zranění předávaná po staletí v našich rodových liniích otce i matky.

Cítím, jak se objevuje nové. Denně mohu sledovat malou holčičku jak objevuje svět. Kolik štěstí ji přinesou obyčejné věci, které já zapomněla vnímat. To, že někoho uvidí, to že něco objeví, dostane dobré jídlo, dobře se nají, je jí pěkně, usměju se na ní... úplně cokoliv, celý den je šťasná a svoje štěstí si vytváří v přítomném okamžiku. Pokud ji něco trápí, vyjádří to a pak se ihned zase směje. Nenosí si to sebou, nemá v sobě zášť ani nic nepříjemného. Každý den mě učí být trpělivější a lepší. Nemá nic společného s tím, jak já se cítím a že já jsem unavená nebo naštvaná bůhvíproč. Je neuvěřitelně citlivá a já vím, že musím být opravdu něžná. Nastavovat hranice to ano, ale jinak být citlivější než kdy dřív. Dělá ze mě lepšího člověka. Vkládám do ní důvěru a vidím, jak jí to prospívá, vím, že mi veří a já jí také. Vím, že jsem pro ní božstvo a snažím se tuto roli plnit s maximální péčí a ohleduplností. Zároveň ale myslím na sebe. Abych já mohla naplnit něčí šálek, musí ten můj být plný. Plním ho svědomitě láskou, radostí, trpělivostí. Nejde to vždy hladce ale vím, že už v něm nechci nic negativního. Vím jaká jsem, nemůžu být jen světlo. Je ve mě i temnota, ale tím, že ji nepotlačuji a přijmu mohu žít harmonický život. Dokážu být divoká, šílená a krutá Kálí, dokážu bojovat a zabíjet. Ale jsem i jemná, silná a vědomá milující žena. Obojí se nevylučuje a tvoří to mě takovou, jaká jsem.

Co mi tedy mateřství dává? Samu sebe takovou, jaká skutečně jsem uvnitř, v srdci. Autenticitu, čistotu, žádné masky a hry ega.

I díky dalšímu těhotenství si znovu procházím dalšími procesy. Být těhotná kojící matka je nejvyšší meta. Víc už to nejde. Já, Žena držím v náručí svou dceru sající mateřské mléko z prsu, uvnitř mě můj syn v mém lůně živící se z mého těla placentou, můj silný Muž za mými zády. Maximální bezpodmínečná láska Matky Země a Otce Slunce. Harmonie.

Já, Žena držím v náručí svou dceru sající mateřské mléko z prsu, uvnitř mě můj syn v mém lůně živící se z mého těla placentou, můj silný Muž za mými zády. Harmonie.