Porod

Jednu chvíli jsem se dotkla prsty čípku - byla jsem rozevřená na 2-3 cm, stahy přicházely po 3minutách na 30 sekund. Upadala jsem do stavů, kdy se mi vůbec nic nechtělo. Pak mě kamarádka masírovala, bylo to jako probuzení, úplná slast a uvolnění ze sevření...magické sjíždění vodopádu v kříži...pak se k ní přidal muž a zesynchronizovali se, bylo to dokonalé, bolesti na chvíli ustoupily a já se rozhodla vyzkoušet bazének. Voda mě nadnášela a vlny tam byly úplně jiné, mohla jsem se natáhnout a opřít, sem tam jsem si pomáhala hlasem - v tu chvíli se vše zintenzivnělo...vlny přicházely míň často ale mnohem silnější. Začala jsem potřebovat klid a žádné doteky, nořila jsem se hlouběji do sebe. Poprosila jsem o vnitřní vedení a během momentu jsem byla venku z bazénku. Cítila jsem, že jdeme do závěru. Přijela porodní bába a porod mohl začít. Úplně jsem cítila, jak na ní čekám, protože stahy byly už bolavé, hrozně to tlačilo dozadu dolů. Porodní bába rozdala úkoly a já si měla lehnout na bok...že to jde rychle abych se nenatrhla a že dobře dorotuje. Muž byl vedle mě čelem ke mně, držel mě za ruku, kamarádka za mnou utírala a nahřívala hráz, porodní bába byla mezi mýma nohama a říkala co mám dělat...muž mi při každé kontrakci držel nohu ve vzduchu, abych se mohla uvolnit a jen se soustředit na tlak dole....úplně jsem se ponořila do sebe... jako bych byla jen má porodní bába a já a cosi ve mě. Držela jsem se jí a občas, když jsem to nemohla vydržet volala její jméno...její odpovědí bylo krásným měkkým hlasem šikulka, šikulka, muž mi říkal že jsem odvážná a silná...intenzita stoupala, začalo to tlačit správným směrem, roztahovalo mě to, nechala jsem hlas ať dělá co potřebuje...vydávala jsem zvuky kratší štěkavé...a nebo zatínala abych mohla tlačit dole, hodně dýchala... porodní bába mě o všem informovala...jde hlavička...námaha, šílenost...hodně velká bolest ale necítila jsem ji jako bolest, spíš jsem viděla cestu, kterou mi mé tělo nabízí... tudy...pojď tudy...není jiné cesty, tohle je cesta ven...hlavička vyšla! Cítila jsem, jak ten šílený tlak povolil...koukala ze mě ven, přišlo mi to jako věčnost...ramínka... a nádech...byla venku! Bylo to tak absurdní...všechny bolesti povolily, lehla jsem si na záda, muž mě opřel, miminko bylo chvíli ve vzduchu a čtyři ruce ho pevně svíraly, viděla jsem jak ho ty ruce ke mně přibližují, porodní bába rozmotávala šňůru a už bylo na mě... úpravy, přikrytí plenou...absolutně jsem nechápala co se vlastně stalo...bylo to tak rychlé...ta bytost, která ve mně žila takovou dobu byla venku a ležela na mě, muž ležel vedle mě... ona ani nezabrečela, jen vydala pár zvuků...koukla na mě, na muže, došplhala se k prsu...holčička...ocucala moje prso a přisála se. Lilianka. Až po chvíli jsem cítila, že i já přistávám...hladina hormonu asi klesla :D Ahoj, už jsem tady :D Ta malá na mě ještě dlouho byla, čekali jsme až porodím placentu, trvalo to ještě asi hodinku, než se pustila a přetočila správně, byl to trochu nepříjemný pocit, nemohla jsem ani tlačit, až za tu hodinku jsem si dřepla a ona pomalu vyklouzla.

Hrdý taťka měl malou na sobě, zatímco já se mohla omýt a lehnout si zpátky, Porodní bába mě ošetřila. Pak jsme poděkovali placentě a nechali ji stále na malé, rozhodla jsem se pro 24h nechat... bylo náročné ji sebou nosit a stále na to myslet ale věřím, že to přineslo užitek Placentu jsme pak zakopali pod stromeček, který jsme zasadili a poroste s Liliankou. Vzali jsme z ní na koktejl, tinkturu a homeopatika, celou jsem si ji prohlédla i to, jak v ní malá byla, udělali jsme nádherný obtisk a fotky, já dostala koktejl z placenty a ovoce. Byl opojný...najednou jsem začala dýchat více zhluboka...stále působily hormony byla jsem plná energie, s malou na sobě. Šťastná, s mužem po boku...byl rozzářený. Na noc jsme se přesunuli do postele, já ji měla u sebe, skoro celou noc jí hlídala, občas byla na mě, k ránu jsem na chvíli usnula... je božská, malinkatá (i když mě přišla obří, když ji vyndali) úplně zdravá a spokojená, spinká a skoro nebrečí. Každý den s ní je dar. Mateřská láska je neuvěřitelná věc...tak silná a bezpodmínečná. Učí mě žít v přítomném okamžiku a já věřím, že už teď je to vědomá bytost, od které se mám co učit.

Věřím, že ženy budou mít stále více možností si zvolit, za jakých podmínek bude jejich porod probíhat. Chybí alternativa, například porodní domy. Věřím, že některé porody skutečně mají probíhat v nemocnici, ty, co jsou rizikové, určitě. Ale ty ostatní? Je to jen naše volba. Volba žen. Když cítíme, že porodnice je pro nás nejlepší možnost, skutečně to tak je, pokud chceme rodit doma nebo v rukou odborníků, kteří se o nás postarají v nějakém příjemném domácím prostředí, je to také to nejlepší. Stále je na domácí porody pohlíženo jako na něco divného (cítím jak na nás koukají mnozí doktoři, jako když jsme zrovna slezli ze stromu nebo ji chceme týrat). Ano věřím, že se někdy doma něco může zvrtnout a jsou známé takové případy... ale proč se také stejně hlasitě nemluví o těch nepovedených v nemocnici? A nerodí mnohé ženy za každou cenu doma prostě proto, že nevidí jinou variantu pokud nechtějí do porodnice? Stejně si myslím, že vše je individuální - cesta po které kráčí žena, jak je vnitřně nastavená i zkušenost, kterou si přišlo prožít miminko...