Kontaktní rodičovství a vědomý přístup

Kontaktní rodičovství je volba, jak vychovávat děti přirozeným a vědomým přístupem s myšlenkou, že děti nejsou hloupější bytosti než my. Naopak jsou mnohem moudřejší a pocházejí ze světa, na který jsme my už dávno zapomněli, protože nám řekli, že je to jinak. Naším úkolem je ukázat jim "náš" svět tak, aby se v něm naučili s námi žít. Jde to udělat v lásce a společné radosti. A my se naoplátku můžeme učit od nich.

Co přesně si představuji pod pojmem kontaktní rodičovství? Pro mě je to péče o miminko bez zbytečných materiálních věcí, péče "tělo na tělo", takže miminko je často u maminky a není samo, spaní ve společné posteli, nošení, kojení na požádání, chození na nočníček ihned od prvního týdne, plínkování,  společná komunikace a učení se navzájem. A hlavně také respektování dítěte jako inteligentní bytosti.

Možná je to mnohdy těžší cesta. Na té cestě jsem pochopila plno matek, proč to dělají tak, "jak se to dělat má". Protože je to prostě snažší. Je snažší používat jednorázové plíny a nechat je nacucat pár hodin a mít víc klidu. Je snažší nechat dítě vybrečet, ono si zvykne. Je snažší zavřít ho do ohrádky a nechat hrát na bezpečném místě, nebo mu dát dudlík, aby víc spalo a nepotřebovalo prso. Dát umělé mléko, protože kojení je někdy vážně náročné.

Nedělám to proto, že si přijdu lepší. Dělám to proto, že je to pro mě tak správné. Možná jsem hodně unavená. Možná každý den vstát je náročné a někdy si přijdu zničená už dopoledne. Ale cítím, že miminku to prospívá. Je šťastné miminko, stále se směje, málo brečí, má nás vždy když potřebuje a to jí dává bezpečí a svobodu si sama v klidu hrát. Věřím, že to dělám pro její budoucnost. Že zní pak bude moct vyrůst seběvědomý silný jedinec s pocitem bezpečí.

Bez dudlíku a lahvičky. Hodně jsem si přečetla o tom, že dudlík a lahvička ničí právě se tvořící patro, stejně tak ničí navyk na sání prsa. Jestli je to tak skutečně nevím. Ale když jsem viděla tu vědomou bytost v půlroce, nedokázala jsem si představit, že by žužlala kus plastu. Jsem ráda, že jsem si to ustála. Přeci jen jsem měla v záloze kaučukový a po šestinedělí jsem to i zkusila ve chvíli, kdy už jsem nevěděla co s kolikami. Právě proto, že ho neměla v puse od začátku si myslím, že ho ani nepřijala. Stejně, když s ním usnula, tak jsem jí ho vyndala :-D Takže od začátku prso a nebo malíček. Někdy jsme tak spaly celou noc. Já cítila, že je to pro ní obrovský skok být tady v tomhle těle na tomhle novém místě. Že potřebuje ujišťovat, že je vše v pořádku. A lahvičku jsem vůbec nepotřebovala, až když jsme začali s příkrmy, tak dostala už velké pítko a vodu nebo čaj, nebo pije z hrnku.

Prso na požádání. Je to spojené s nedudlíkem. Potřebuje-li pít často, dám jak často si řekne, i kdyby to znamenalo, že budu půl dne kojit. Nemusím pak řešit, zda pije dost a kolik má vypít a zda je to podle tabulek. Nikdy jsem žádné tabulky neviděla a neřešila. Ani růstové, ani picí :-D Četla jsem jen o tom, jak v porodnici nutí děti pít určitý počet mililitrů. To je hloupost. Žaludek miminka je prvních pár dnů velký jako třešeň, teprve pak se začne zvětšovat. Kojení není jen jídlo, je to vzájemné sbližování, vzájemné informování o tom, jak se cítíme. Prý dokonce matka dokáže okamžitě přizpůsobovat kvalitu mléka potřebě miminka. Takže přidá nějaké výživné nebo obranné látky, upraví se vodnatost - když má miminko žízeň je vodnatější, když hlad, výživnější. Každým polibkem maminka přijímá přes pokožku informace od miminka, proto prý miminkům voní tak moc krásně hlavička - maminky k ní čichají a vytvářejí si ještě hlubší vztah. Ano voní skutečně božsky. Když se k tomu přidá várka oxytocinu a směs hormonů vznikající při kojení, je to opravdu nádherné. Někdy se nořím do hluboké meditace.

Koliky. Mám pocit, že koliky má na začátku většina miminek. Systém, který se živil z maminčiny placenty a byl naplněný tekutinou, musí náhle začít fungovat na mléku. Myslím, že je to náročné. Hodně nám pomáhalo být stále tělo na tělo, často kojit pro uklidnění, nošení v šátku, masáže miminka, našli jsme biogaiu - naprosto přírodní prostředek pro trávení, homeopatika z placenty a hledání intolerancí. Tomu jsem se ale nechtěla věnovat naplno, abych se v tom 'nenašla'. Mám pocit, že některé maminky se ztratí v boji proti alergenům a vyhnou se tak řešení vlastních problémů. Tím nechci nikoho obviňovat, ale souzním s teorií spokojená matka, spokojené dítě. Takže jsem hodně pracovala sama na sobě - dopřávala si masáže, péči o tělo i duši. Bylo toho opravdu hodně pro první zkušenost s dítětem. Našli jsme dočasné intolerance na některé potraviny - mléčné výrobky, rajčata, mrkev, jahody, oleje, ořechy...ale vždy stačilo několik týdnů počkat a zkusit znovu. Cítím, že hodně záleží na kvalitě potraviny... ve většině jídel a ovoce je běžně "schválená" chemie a pesticidy. Pokud mám například domácí mléko, nic se nestane, pokud koupím zakysanou smetanu z obchodu, kolika je na světě i teď.

Nošení. Šátek je pro mě nejúžasnější věc. Chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykla, přirozeně jsem hlídala, jestli miminko dýchá a je mu tam dobře, ale pak jsem se naučila dobře vázat a byla si jistá. Sama cítím, že šátek je lepší než nosítko. O obojím jsem si hodně přečetla a pak sledovala, jaké to je. V nosítku neseděla tak pevně, neměla vyztužená zádíčka a vlastně v něm byla více zborcená. Začala jsem ho používat pouze na uspávání a krátké cesty třeba po městě, když potřebuji často manipulovat a miminko vyndavat. Šátek je úžasný pomocník na dlouhé cesty, miminko v něm sedí správně s kulatými zády, podsazené a zároveň má akorát roztažené nožičky, když je potřeba i dobře podepřenou hlavičku. Myslím, že i díky každodenímu nošení v šátku držela hlavičku mnohem dříve vzpřímenou. Navíc mi to přijde naprosto přirozené. Mám ji u sebe na prsou, při práci na zádech, cítím její potřeby, mohu ji takto kojit. Četla jsem, že miminku se zlepšuje rychleji pohyblivost a stav svalů a motorika... a v 7,5 měsíci se poprvé postavila sama na nohy opřená o překážku.

Společné spaní. Vzhelem k malému prostoru jsme postýlku tak jako tak museli zavrhnout a ani jsme ji nechtěli. Neprve spala v pelíšku uprostřed nás, ale nejen že jsme se tam nevešli, ale i jsme cítili jak nás odděluje. A tak jsme postavili zábranu na postel a spíme teď miminko, maminka, tatínek. Moc mi pomáhá, když mě tatínek drží za rameno nebo objímá, když do noci kojím a uspávám když nemáme dobrou noc. Navzájem se nerušíme. Cítím, jak miluje když jsem vedle ní, když mě cítí. Chvíli jsme uspávali i v hojdavaku, který jsme pak přenesli do ložnice, ale často jsem cítila, že u mě je to nejlepší. Když potřebuje v noci prso, jen se otočím. Tatínka tedy občas rušíme :-D To úplně nechápu, já to měla před miminkem tak, že mě nic nevzbudí a když můžu, tak spím kdekoliv a kdykoliv. No jo, teď se budím hned prvním zakňouráním.

Plínkování. Rozhodla jsem se, že chci být co nejvíce ekologická, shlédla pár videí a vybrala si svůj systém. Na cestování používám ekologické jednorázové plíny. Nechce se mi sebou tahat hovínka :-D. Když jsem ale někde déle, přejdu zase na látkové. Když jdu někam kousek nebo doma a miminko oblékám celé, používám svrchní plenu, látkovou plenu a separační vrstvu. Ta ji nějakou dobu udrží v suchu. Nejraději mám ale úplně jednoduchou variantu gumičky kolem pasu - do ní chytím látkovou plenu složenou na obdélník. Když sem se snažila si ulehčovat jednorázovými, stávalo se mi pak, že jsme nechytali vůbec nočník.

Chození na nočníček. Zkoušela jsem to od prvního týdne. Máme různé výkyvy v různých fázích, ale stále mi to připadá skvělé. Je to o mé připravenosti a lenosti - energii. Jsou dny, kdy chytím i 70% všeho čůrání. Vše závisí na fázi vývoje. Když byly koliky, dalo se vždy odhadnout kakání, když přestaly, kakala pravidelně každé ráno, s příkrmy se kakání znásobilo a zdivočelo, pak zase ustálilo. Čůrání se někdy odhaduje hůř, chodíme pravidelně než dáme plínu, když se probudíme, když přijdeme z procházky, když mám pocit (to je často nejlepší ukazatel). Proměňuje se to také s horkem a pocením - zimou. A jak to děláme? Máme naučený signál když si sedne na nočníček, klasické čččč, dříve sama používala éé. Ale pak sama s komunikací přestala myslím ve chvíli, kdy si byla jistá, že poznám co chce. Teď se učíme znakovat. Že se jí chce na záchod lze poznat i z výrazu, když se hodně zamyslí je to kadění :-D, někdy se zastaví v činosti, jindy zasní nebo zakouká. Často, když na nočník vidí, si pro něj sama doleze včas. Když jsme my i ona dobře naladění a v lásce, chytáme do nočníčku, když rozladění, stává se, že sleze z nočníčku a za pár minut se vykadí do plíny.

Vaničkování. K vaničkování jsem bez předchozího studia přistoupila tradičně - vanička a podložka, aby nebyla moc ve vodě. To vedlo ke křiku a nepohodě. Takže jsem více četla a zjistila, že vody potřebuje dostatek, spíš více teplou cca 39stupňů. Nejdřív sem si do vaničky zalezla s ní a hrály jsme si, později to zvládala sama. Také jsme chodily na vaničkování na kurz, kde jsme se strachu z vody zbavily úplně a voda začala být zábava. Očekávala jsem tedy od kurzu, že ji připomenou to, co uměla když se narodila jako všechna miminka - plavat pod vodou a volně splívat na hladině, ale nebylo to příliš osvícené  místo :-D. Teď se čvachtá v bazénu celé léto.

A tak dělám vše jak nejlíp dovedu. Věřím, že každá z nás matek to má stejně. Děláme to nejlepší a díky miminku se stáváme nejlepší verzí sebe samé.

A tak dělám vše jak nejlíp dovedu. Věřím, že každá z nás matek to má stejně. Děláme to nejlepší a díky miminku se stáváme nejlepší verzí sebe samé. Poučit se z chyb a dál se už netrápit. A nezáleží na tom, jak přesně vypadá péče, je důležité, jak se v tom celá rodina cítí. Být autentičtí. Být šťastní a překonávat všechny překážky. Vždycky si říkám, jak silná budu, až tohle všechno zvládnu. Krůček po krůčku tvořím svůj nový svět. A teď už nejen svůj.