Není ezo jako ezo

Věřím, že se nic neděje náhodou. Když kolem sebe vidím stále více "ezolidí", kteří dělají to samé co já, přestávám být k této stále více rozšířené cestě skeptická. Lidé, kteří tuto cestu nechápou se smějí - k tomu aby byl člověk "ezo" přece stačí zkopírovat styl oblečení, jíst tofu a být vegetarián, zpívat hare kršna, obklopit se stromy života a šířit ve svých slovech nekonečný mír.

Samozřejmě věřím, že mezi "ezoteriky" existuje plno šarlatánů, kteří se pouze za něco vydávají aby byli "in", něco skrývají nebo dokonce vydělávají na lidské hlouposti. Moudrost máme sami v sobě, nepotřebujeme učitele a ezoteriky, kteří nás budou poučovat jak jíst, chodit nebo cokoliv jiného dělat "nejlépe". Je pravda, že průměrný člověk (a nejen městský) dávno zakrněl a přes balast matrixu neví, co je pro něj nejlepší. 

Na mojí cestě se postupně, jako by samo od sebe, vyskytuje plno věcí a zkušeností, které mi dříve připadaly divné nebo mimo. A tak když jsem začala kreslit mandaly, cvičit jógu, meditovat, vyrábět různé krásné věcičky, které jsou pro mě malou modlidbou a meditací, se do mého života pomalu vnáší klid, mír a dlouho ztracená rovnováha. Přirozeně jsem se začala obklopovat posvátnou geometrií, předměty vyráběnými ručně, minerálními kameny, vykuřovadly a jinými "ezopředměty". Věnuji se tomu co jím a snažím se nejíst jedy, které mé tělo zatěžují a zabíjí. Všeho ale s mírou, maso mám stále velmi ráda, ale vyměnila jsem maso z obchoďáků za maso a produkty z farem. Nejnověji testuji barefoot, tedy chůzi na boso.

Na tuto cestu jsem se vydala pod tíhou okolností a objevila jsem zase lásku k životu. Tuto lásku chci předávat dál lidem a tvořit svět zas o něco lepší pro všechny bytosti.