Cestování s malými dětmi po světě

Cestování s malými dětmi je pro mnohé lidi absolutní tabu. Přesto je to velmi snadné a krásné, když se člověk dětem přizpůsobí. Samozřejmě nejde dělat cokoliv. Ale mít malé děti sebou a užívat si život je tak božské.

Tento článek navazuje na články o cestování po Kostarice, které najdete v tomto odkazu:

Povídání o Kostarice a Průvodce Kostarikou

Jednoho dne jsme si s mužem říkali, že bychom chtěli bydlet u moře. Pak k nám začaly chodit různé informace o místech, kde by to mohlo jít. Nejvíc nám ale všichni nosili Kostariku. Do té doby jsem o ní nic neslyšela, najednou jsem poznala průvodce po Kostarice, někdo se zmiňoval, že tam pojede, na instagramu se mi objevila Kamu, známá kuchařka a influencentka, která si s Robim (kterého můj muž náhodně poznal) vytvořili na Kostarice vlastní ráj, splnili si sen a provozují na místě, kde milují surfování božskou restauraci. A taky jsme náhodně dostali k vánocům Kostarické kakao. Zjistili jsme si o Kostarice víc a zatoužili tam jet. Více se o ní rozepisuji v již zmiňovaném odkazu.

Hodně jsem se před odjezdem bála. Nevěděli jsme, do čeho jdeme a šli jsme do toho hodně na divoko. Dopředu jsme měli koupenou jen zpáteční letenku a první ubytování na tři noci, dál nic. Dětem bylo v době příletu 2 roky a tři měsíce a 11 měsíců. Byla to výzva a přesto jsem věděla, že vše se děje správně a že jsme v bezpečí. Jak řekl můj muž... buď můžeme sedět s dětmi v mobilheimu, kde je nám nepříjemně, nebo si můžeme hrát na pláži...asi nic nebude lepší než tohle. A měl pravdu.

Let letadlem byl naprosto pohodový. Měli jsme dobrá místa, personál byl úžasný, letěli jsme přes noc. Nejprve do Frankfurtu nad Mohanem, let který trval hodinu a půl, čtyřhodinové čekání na druhé letadlo, které letělo 12hodin. První let byly děti vzhůru a vše sledovaly. Měli jsme sebou sluchátka proti hluku a taky sluchátka s hudbou, ale nebylo to potřeba. Ani jeden je nechtěl na uších. Když letadlo vzlétalo, nechala jsem je na prsu, aby jim nezalehla ouška. Hrály si, sledovaly a už jsme zase přistávali. Na letišti jsme je nechali pořádně vyřádit a v druhém letadle, kde jsme byli 12hodin, hlavně spaly, až mě to samotnou překvapilo. Buď na mě nebo na muži, v nosítku, někdy jen samy na sedačce nebo v kolébce, kterou nám letuška připravila na protější zeď proti našim sedadlům. Naše děti byly prostě úžasné a i letušky je chválily. Prý jsme nejmilejší rodina, kterou zatím poznaly. Volili jsme střední cestu ve volbě letu s poměrem ceny. Levnější lety byly třeba tři přestupy a delší čas. My chtěli pouze jeden přestup a co nejkratší, takže letenky nebyly tak levné, zato cesta byla pohodlnější. Nevolili jsme ani businnes clas, zkusili jsme economy. Cesta tam byla i tak vysoce kvalitní, zpět by se nám economy vyplatila. Na letišti jsou rodiny s dětmi přednostně odbavované a všude nás pouštěli první. Je to win win - děti jsou klidnější a ostatní cestující pak také. Let zpět byl nepříjemný hlavně kvůli personálu. Už v odletové hale byli velmi unavení, celý tým když kolem nás procházel, v letadle byli velmi nepříjemní a nechápající, že k uspávání musím s miminkem chodit. Ta nejlepší místa, která jsme měli při příletu obsadil pár s jedním dítětem, bylo vidět, že jsou VIP, velmi nepříjemný důležitý muž. Na nás zbyla místa kdesi uprostřed, vedle sebe jsme měli lidi, přední sedadla kde bylo více místa zůstala neobsazená. Personál místo nějakého řešení pohodlí pro všechny hlavně řešil, abych měla děti při vzletu připoutané, u čehož samozřejmě brečely. V letadle je to vymyšlené tak, že je připoutaný dospělý a malé dítě dostane speciální pás, který se přidělá k pásu dospělého a dítě musí sedět čelem od něj. Absolutně nefunční a za mě i nebezpečný model. Počkala jsem až se všichni usadí a dala si je klasicky na sebe jako v nosítku, po přisátí na prso vše utichlo. Pokud je dítě s matkou, přitulené k její hrudi, případně pijíci prso, je vždy vše v pořádku. I na cestách kdekoliv.

Aklimatizace proběhla v pohodě, bála jsem se o děti, hodně jsme se drželi ve stínu a mazali, používali homeopatika z placenty a vironal, grepofit, cistus complex od energy. Grepofit je vitamín C, vironal protivirový a cistus na plíce a dýchání. Měla jsem sebou i drags imun, ale ty nebyly potřeba. Jsou na drobná zranění a nevolnosti. Na pláž jsme měli oblečky, které odrážely UV záření a děti jsem tedy nemusela mazat. Mazala jsem jen jednou denně přírodními opalovacími krémy, byli jsme hlavně ve stínu. Bylo opravdu horko, takové nikdy nezažili a tak jsem byla opatrná. Možna jsem to trochu přeháněla, ale byla jsem pak víc v klidu. Vždy když jsme šli na výlet, spaly v nosítkách jakmile bylo větší horko, takže si nemyslím, že by jim to dělalo nějak dobře.

I přesto, že jsme cestovali opravdu hodně, děti to s námi zvládaly skvěle. Auto bylo bezpečné místo, kde jsme měli hračky, knihy a vše, čím se zabavily vždy když bylo potřeba. V horku hodně spaly. Ve většině ubytování jsme byli alespoň tři noci, nejčastěji týden. Maminka byla také bezpečné místo. Večer když spaly, jsem se od nich prakticky nemohla hnout, jednoho na levém boku, druhého na pravém, často na prsou. Ale  i tak jsme si vyšetřili čas na sebe s mužem. Přes den jsme tedy museli být  v pozoru, ale na pláži jsme se střídali a jeden si vždy četl nebo spal, druhý hlídal. Do moře jsme s dětmi příliš nechodili, moře bylo opravdu velmi divoké a ony si stejně nejvíc vyhrály s pískem. Kojení bylo to nejlepší, jak cestovat s dětmi. Jídlo a pití kdykoliv sebou, nebo jako uklidnění. Pily pořád a já jsem za to byla ráda. Kromě toho je prostě v mléku vše, i obranné látky pro imunitu a všechny minerály, je to tekutina i jídlo.

Jedinný problém cestování je, že se dětem přizpůsobuje opravdu vše. Jejich režimu spaní, nevrlosti, výlety, jídlo. Potkali jsme bezdětný český pár a viděli, co oni všechno stíhají za den, co všechno viděli a měli prochozené a ozkoušené. My někdy ani neměli čas něco nového v okolí najít.

Je také potřeba zpracovat si strachy typu - co kdyby někdo onemocněl. Ale z druhé strany věřím, že nemoc je nějaký projev nespokojenosti a disharmonie. Nemoc se děje v naší mysli. Když jedeme na překrásnou dovolenou na překrásné místo, pro nemoci pro nás místo není. Tam jsme se naopak jeli vyléčit a tak se také stalo. Trochu mě vyděsily štípance od komárů, že jsme dokonce zašli do lékárny pro mast a repelenty. Ale celou dobu jsem věřila, že vše proběhne skvěle, měli maximální péči. A do jejich pole, protože děti vnímají a ukládají si naprosto vše co vidí a to je pak tvoří v budoucnu, jsme jim přidali trochu cestovatelského ducha, toho že to může být bezpečné a zabavné i v náročných situacích, kterých sme zažili opravdu mnoho.